Sharon
( JAM in
THE NEW YORK BOTA NICAL GAF
4 ‚RDEN
BRONX, NEW YORK 10458
an ne ©:
SMSEK | SELLSCHAPT DER WISSENSCHAFTEN. E o 0
1905.
B VĚSTNÍK. 2 ÁLOVSKÉ ÓBSKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK, R um)
+
À i 28 š
AE 729 PE u
VESTNIK
KRÁLOVSKÉ
ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.
TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,
ROČNÍK 1905.
OBSAHUJE 30 ROZPRAV, S 11 TABULKAMI A 87 OBRAZCI V TEXTU.
— En — V PRAZE 1908.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK.
V KOMMISSI U FR, ŘIVNÁČE,
SITZUNGSBRRICHTN
DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN
ORSELISCHAFT DER MOOL OONAP TER
MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. -
JAHRGANG 1905.
en PRAG 1905. VERLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN
seznam přednášek
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-prirodovedecke roku 1905.
Dne 13. ledna.
J. Barvik: Další poznámky o poměrech mezi atomovou váhou a hustotou u ně- kterých prvků. Bk. ZanáLka : O některých eruptivních horninách a okolí Mělníka a Mšena.
F. K. SruDNIČKA: O novém použití kondensoru Abbeova. F. K. Srupniôka: O novém preparačním mikroskopu.
Dne 27. ledna.
Ar. Mrázek: O meziproglottidealním spojení ženského pohlavního apparátu u no- vého rodu Cestodů. Fr Vrjpovský: Nefridie rodu Aeolosoma a Mesenchytraeus.
Dne 10. února.
Sr. Hrava: Anatomie vířníka Conochiloides natans. (Vyšlo v Zeitschrift für wiss. Zoologie, 1905. Bd. S0.)
Dne 24. února. Ant. Fri: Synopsis Saurií českého křídového útvaru. J. Rousav: Nová řada zrůdných Coleopter.
Dne 10. března.
Raru. BrancuarD : Hirudinea z Černé Hory.
J. V. Zerizxo: Nové příspěvky k poznání fauny pásma D—d,y středočeského: siluru.
K. Tnox: O žlazách Holothyridů.
LADR AMY WEW YORK BOTANIC A:
AAV s?
Verzeichnis der Vorträge, nelsie in den ollzungen der matıemaliseh-nakurwissenschaklichen. Classe
im Jahre 1905 abgehalten wurden.
Den 13. Januar.
H. Bapvíň: Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomg:- wicht und der Dichte bei einigen Elementen. Br. Zarizxa: Ueber einige Eruptivgesteine aus der Umgebung von Mělník und
Mšeno. F. K. Srupniëka : Ueber eine neue Anwendung des Abbe'schen Kondensors.
W. K. Srupniëka: Ueber ein neues Präpariermikroskop.
Den 27. Januar.
Ar. Mrázek: Ueber interproglottideale Verbindung der weiblichen Geschlechts-
NQ organe bei einer neuen Cestodengattung. Fr. Vzspovský: Ueber Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraens.
Den 10. Februar.
Sr. Hrava: Anatomie des Rádertieres Conochiloides natans. (Erschienen in der „Zeitschrift für wiss. Zoologie“. 1905. Bd. 80.)
Den 24. Februar. Anz. Frıö: Synopsis der Saurier der böhmischen Kreideformation.
J. Rousau: Neue Reihe monströser Koleopteren.
Den 10. März. Raru. Brancuarp: Hirudinea aus Montenegro. J. V. Zeizko: Neue Beiträge zur Kenntniss der Fauna der Etage D—d,y des
mittelböhmischen Silur. K. Tuon: Ueber die Drüsen der Holothyriden.
JAN ! 91926 Ba
VI Seznam přednášek.
Dne 24. března.
Fr. Novorvý: Pokus o geodetické odvození geografických koordinát c. k. hvě- zdárny v Praze.
J. Barviñ:. Přehled rovných řad některých prvků vzhledem k atomové váze a hustotě pro jednotlivé skupiny soustavy Mendělejevovy.
Dne 5. května.
K. Zaurapwik: K theorii linealních rovnic differencialních. C. Zauirka: Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. J. RouBau: Prodromus českých Myrmekofilů.
Dne 19. května.
J. Barvik : O směrech rovných řad prvků se zřetelem k atomové váze a hustotě -v pevném skupenství. K. Down: Čtvrtý příspěvek k poznání jevnosnubné flory české.
Dne 2. června.
F. Vejpovský: O vzniku úst a systematickém postavení ryb kruhoústých. (Vyjde 1906.) Fr. Rocen: O grafickém složení sil.
Dne 23. června.
J. Barvir: K otázce o původu grafitu ložisk jihočeských.
Anı. Fri: Miscellanea palaeontologica z Čech a Ameriky.
Dne 7. července.
E. Voroček & V. Vesezy: O kvalitativním dokazování volně vázaných skupin methylenových.
E. Voroček & J. KasrxeR: O novém rhamnosidu z Ipomea Turpethnm.
Ap. Ernest: Příspěvek k seznání některých cellulos.
J. Hanus & K. CHocexský: Použití ponorného refraktometru v analyse potravin : I. Stanovení koffeinu.
J. Marrecka: Rozdělení kosti temenní. (Os parietale bipartitum.)
Dne 15. října.
Fr. VEjpovský: O redukci očí u nového Gammarida (Bathyonyx) z hlubin irského jezera Lough Mask a o Niphargus Casparyi ze studní mnichovských.
Eu, Mexer: O histogenesi t. zv. Leydigovy „Punktsubstanz“. (Vyjde 1906.)
Verzeichnis der Vorträge, VII
Den 24. März.
Fr. NovorxY: Versuch die geographischen "Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag geodetisch abzuleiten.
H. Barvit: Uebersicht gerader Reihen einiger Elemente mit Bezug auf Atom- gewicht und Dichte für einzelne Gruppen des Mendelejev’schen Systems.
Den 5. Mai
K. ZaHRapNík: Zur Theorie der linearen Differenzialgleichungen. C. Zawirxa: Zone X. der Kreideformation im Isergebiet. J. Rousar: Prodromus böhmischer Myrmekophiliden,
Den 19. Mai.
H. Barvix: Ueber die Richtungen gerader Reihen der Elemente mit Rücksicht
auf das Atomgewicht und die Dichte im festen Zustand. © K. Domi: Vierter Beitrag zur Kenntniss der Phanerogamenflora Böhmens.
Den 2. Juni.
W. Vrjapovský: Ueber die Anlage des Mundes und systematische Stellung der Cyclostomen. (Wird im J. 1906 erscheinen.) Fr. Roger: Ueber graphische Zusammensetzung der Kräfte.
Den 23. Juni.
H. Banvíň: Zur Frage nach der Herkunft des Grafits in den südböhmischen
Lagerstätten. Ant, Fnrč: Miscellanea palaeontologica aus Böhmen und Amerika.
Den 7. Juli.
E. Voroček & J. Veseny: Ueber kvalitativen Nachweis lose gebundener Methylen- gruppen.
E. Voroček & J. KasrvER: Ueber ein neues Rhamnosid aus Ipomea Turpethum.
An, Ernest: Beitrag zur Kenntniss einiger Cellulosen.
J. Hants & K. Cnocrxský: Die Anwendung des Refraktometers bei der Analyse der Nahrungsmittel. I. Bestimmung des Koffeins.
H. Marıeeka: Zweiteilung des Scheitelbeines. (Os parietale bipartitum.)
Den 13. October.
F. VEjpovský: Ueber Augenreduktion bei einem neuen Gammariden (Bathyonyx) aus den Tiefen des irischen Sees Lough Mask und über Niphargus Casparyi aus den Brunnen von Můnchen.
En. Mexcz: Ueber Histogenesis der sog. Leydig’schen Punktsubstanz. (Wird im J, 1906 erscheinen.)
VIII Seznam přednášek.
Vr. Novák & B. Macků: © nové methodě ku měření okamžité hodnoty proudů střídavých. K. Ton: Zevní morfologie a systematika Holothyridů. (Vyjde v Zoologische Jahrbůcher 1906.) Dne 27. října.
J. Bapvíň: O světelné lámavosti zlata, stříbra, mědi a platiny. (Vyjde 1906.)
Dne 10. listopadu.
Fr. Rocec: Poznámka o vyrovnání měření délkových.
Dne 24. listopadu.
J. V. Zrrizxo: Spodní silur v okolí Radotína a Velké Chuchle. (Vyjde 1906.)
Dne 7. prosince.
FR. Vejpovský: Další dodatky k haemoceltheorii. (Vyjde v „Zeitschrift für wiss. Zoologie 1906.)
FAN
Verzeichnis der Vorträge. IX.
Vr. Novák & B. Macků: Ueber eine neue Methode zur Messung der Momentan- Werte der Wechselströme. ae K. Tuox: Aeussere Morphologie und Systematik der Holothyriden. (Erscheint in den Zoologischen Jahrbüchern 1906.) Den 27. October.
H. Barvir: Ueber Lichtbrechungsvermögen von Gold, Silber, Kupfer und Platin.
Den 10. November.
Fr. Roger: Note über den Ausgleich der Streckenmessungen.
Den 24. November. J. V. Zerizxo: Der untere Silur in der Umgebung von Radotin und "GrossKuchel- bad. (Wird im J. 1906 erscheinen.) Den 7. Dezember.
Fr. VEjpovský: Neue Belege zur Hämocoeltheorie. (Wird in der „Zeitschrift für wiss. Zoologie“ erscheinen.)
Variaënè statistická zkoumání na Atyaephyra desmarestii (Joly) z jezera Skadarského,
II. část: Meristika a vnější organisace. Napsal Arthur Brožek v Praze. (Práce z ústavu zoologického české university v Praze.)
Předloženo v sezení dne 25. listopadu 1904.
Práci tutu, pojednávající o meristice a vnější ústrojnosti tegu- mentu i okončin specie Ařyačphyra desmarestii Joly prováděl jsem na témž materialu, který mi byl základem při vyšetřování variability a korrelace v počtu chitinových zubů a trnů, tvořících na telsonu i rostru této specie důležitý znak rodový. Poznav některé zajímavé v literatuře neuváděné podrobnosti ve vnější üstrojnosti Atyaëphyry během měření 30 exemplářů, zahrnul jsem je do této II. části po- jednání. [Část I. viz „Věstník král. české spol. náuk“, XI., 1904, Bor 19, Lit. :&. 27.1*)
*) K doplnění přehledu o geografickém rozšíření tohoto rodu (I. část pag. 2.—6.) uvádím dodatečně novou sladkovodní lokalitu v Tunisu: tok Milliany v okolí Zaghouanu, kde nalezl ji hr. H. du CnarGvov. (E. L. BouvreR: „Atyaéph. desm. en Tunisie“. pag. 245. in „Bull. de la soc. entomol. de France“. 1903. Viz lit. 29.) Též tato pobřežní lokalita opět svědčí pro názor o potertierním stáří tohoto monotypického rodu co sladkovodního tvaru vzhledem ku geolog. poměrům a kontinentálním změnám ve Středomoří. (Bližší viz Dr. J. N. Woroňrcu: „Geologické příspěvky k otázce o posledních kontinentálních změnách Evrop- ských“. — Rozpr. čes. Akad. etc. Roč. I. 1892. — Tř. II. pag. 1.—25.)
Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. E 1
2 I. Arthur Brožek:
(Vykonaná měření na specii Palaemonetes*) varians Leach (lit. 27. pag. 9.) pro malý počet jedinců měření schopných — 6 ex. — neuvádím, ježto by z toho důvodu neměla širšího významu.)
Atyačphyra desmarestů (Millet.) 1832. [lit.-13. pag. 401.]
Hippolyte desmarestii (Millet.) 1832. Annal. Sei. Nat. t. 25. p. 461. pl. 10 B.
Hippolyte desmaresti Millet. 1837. Milne-Edwards. Hist. Nat. Brust MI Op: 210.
Caridina desmarestii (Mill.). Joly. 1843. Annal. Sci. Nat. (2), FAO) ae a AS NE pl. >. 6 1:
Caridina desmarestii (Mill.) Heller. 1863. Crust. südl. Europa, D38 pl. 8 1855 605: ;
Atyačphyra rosiana Britto-Capello. 1866. Descr. esp. nov. Crust. Arachn., Portugal. Lisboa. p. 6. pl. 1. fig. 1.
Hemicaridina desmarestii (Mill.) Ortmann. 1890. Zool. Jahrb. etc ion;
A. Télo.
Tělo Atyaöphyry jest se stran smačklé, takže vůči šířce jest značně vysoké, zvláště ve střední partii své délky. Tegument celého těla jest slabý, málo inkrustovaný. Karapax vybíhá nad očními stonky v dlouhé rostrum s typickou kombinací trnů (řada na svrchní hraně) a zubů (řada na spodní hraně), při jehož basi vzniká po každé straně po jednom supraorbitálním trnu. [Viz lit. č. 27. pag. 25. fie. 1.) Švů neukazuje. Přední jeho kraj po obou stranách těla vysílá plochý, špičatý výběžek, jenž jest trnem antennálním (fig. 1. «“). Jinak jest celý tegument karapaxu úplně holý, též okraje jeho jsou jednotné a holé. Při pohledu se strany (fig. 1.) má tvar nepravidelného oválu a jest na dorsální straně rovný; shora pak po obou stranách vejčitě se rozšiřuje (fig 2.).
Spodní kraje tegumentu I., II. a III. abdominálního článku jsou zaokrouhlené, II. článek (fig. 1. II.) má laterální partie kruhovitě rozšířené — všeobecný znak fam. Afyidae a Palaemonidae — a pře- sunuje se dorsálně i laterálně napřed i v zadu přes okraje článků I.
*) O variabilitě znbů rostra sp. P. vulgaris odkazuji na práci: G. Duncker „On variation of the rostrum etc.“ (28).
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 3
a IH. Články IV. a V. mají sobě velmi podobný tvar. Jeden i druhý nese na zadní straně po obou štřanách okrajní zářezy, takže úhel tohoto zářezu pro článek IV., Xp, jest (průměrem dle 30 ex.) 137° 9“ 50“, pro článek V. % , jest 1379 0“ 21“. Velikost úhlu y, i p, variruje v nevelkých mezích (viz tabulku I. dimmensí karapaxu) a oba úhly jsou (zvl. v průměrech) přibližně stejné. Spodní okraje laterálních částí těchto článků nejsou zaokrouhlené, nýbrž — na voz- díl od I., II. a II. trojúhelníkovitě protažené a mají cípy jemně obrvené. Článek VI. jest dlouhý, válcovitý, v části proximální širší, v distální znenáhla se zuZuje. Článek VII. prodlužuje se v telson (lit. 27. pag. 51. fig. 4.). Jestliže na telsonu jinak úplně holém vy- skytují se tři druhy trnů a štětin, — jak bylo dříve popsáno, — jest článek předcházející (VI.) zcela holý; oba články VI. i VII. jsou průměrně stejně dlouhé. | Dimmense popsaných částí v délkové jedničce A = 003672 mm uvedeny jsou v tabulce a označeny jsou spolu písmeny, která ozna- čují nakreslené rozměry na obrazcích 1. a 2. — Měření v tabulce provedeno na 30 exemplářích nahodile zvolených, které pak sestaveny - byly dle vzrůstající délky rostra a karapaxu. Údaje, které neřídí se velikostí individuí, označil jsem v tabulce *. Průměrné hodnoty vypo- čítány jsou dle způsobu naznačeného rovnicí: 220
n
kdež 7 jest dimmense, » pak počet všech pozorovaných exemplářů (vzhledem k příslušné dimmensi). Dle délek e, d, f, změřených oku- lárním mikrometrem v A, byl příslušný úhel ©, neb ©, trigonometricky vypočítán (lit. 27. pag. 8.); empirické hodnoty úhlů pak odečítávány ještě mimo to dle geometrické konstrukce úhloměrem. Tab. I. v příloze.
B. Okoneinyz
a) O. praeoralnt.
I. První antenna Atyačphyry skládá se ze tří článků basalních, z nichž poslední nese 2 bičíky. Oba jsou mnohočlánkované a neliší se příliš (viz tab. II. dimmensí) svou délkou od sebe, avšak vnější bičík jest od base směrem k volnému konci asi do třetiny své délky nápadně stlustlý (fig. 3. e), jednak oproti šířce vlastního pokra-
4 I. Arthur Brožek:
čování v dalších svých ?/,, jednak proti bičíku vnitřnímu (ve stejné : vzdálenosti od base).
1 2.
Obr. 1, Tegument sp. Atyaëphyra desmarestii Joly 8 označenými dimmeusemi při c pohledu se strany. Ohr. 2. Totéž. Pohled se strany dorsální.
Bičík vnitřní (fig. 3.2) nemá žádných zvláštností, má jedno- duchý průběh, vykazuje velkou řadu článků a pokud jde o jeho
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 5
šířku, tu nenápadně této od base ku konci ubývá (od 34 ku 14). Okraje článků obou bičíků mají jednoduché brvy, na dolejších člán- cích ve větším počtu, na prostředních jen v menším, konečné jsou zcela holé.
Obr. 3. První, pravá antenna (pohled na spodní stranu) sp. Atyaëphyra desmarestii Joly s označením dimmensi. — L, II. a III. článek násadce tykadlového ; «. spinna antennalis. Bičík vnitřní (7), vnější (e).
Článek I. tykadlového násadce, jímž antenna přisedá pod očními stonky k tělu, jest na basi směrem vertikálním smačklý oproti přední partii 1 vůči ostatním dvěma článkům, které jsou válcovité, shora ne- stlačené. Vůbec tento znak lze vytknouti u antenn Atyačphyry za
6 I. Arthur Brožek:
charakteristický při srovnání s tykadly Palaemoneta, neboť články její jsou oblé, hmotné, kdežto články Pal. velmi silně shora stlačené a docela ještě i laterálním směrem rozšířené. Při své basi (asi v po- lovině své délky postranní) na vnější straně vybíhá mohutný, plochý, jen několika brvami na vnější straně opatřený, jinak holý, lištovitý, trojúhelníkovitý trn (fig. 3. «, fig. 4. «), spinu antennalis, jenž délkou rovná se asi !/, celkové délky I. článku.
Přední kraj I. článku při pohledu se strany spodní vysílá po vnější straně tupý, plátkovitý, chitinový výběžek (fig. 3. a, fig. 4. a), jenž asi polovinou své šířky volně přiléhá ku spodní ploše následují- cího článku (II.), ostatní okraj I. článku jest zcela holý, což platí též o laterální jeho části na straně vnější. Na vnitřní straně sleduje jediná řada mohutných, odélänkovanÿch, dutých, speřených štětin, charakteristických pro okraje exopoditů i endopoditů ostatních okončin; jsou však takové štětiny též na II. a III. článku antennálního ná- sadce (a to na spodní ploše při krajích). Řada takových štětin (b, 5.) [fig. 4. a] počíná od '/, délky I. článku a táhne se až k jeho přednímu okraji, base jednotlivých štětin pak vznikají na spodní ploše, poblíž okraje tohoto článku. Při pohledu na svrchní stranu (fig. 4.d, A) jsou poměry jednodušší: jest tu jen jediná ku délce článku příčná řada jednoduchých, chitinových brvek, běžící podél před- ního okraje článku (fig. 4.d, x,), která při straně vnější počíná ne- patrnými chloupky a končí u přečnívající části se spodní strany oné chitinové plošky (a) již skupinkou dosti hustých, větších štětinek. Posléze třeba připomenouti, že první článek je ze všech tří nejdelší.
Druhý článek stonku jest kratší a málo užší předešlého; při pohledu na spodní jeho stranu po pravém i levém kraji má po jedné řadě oněch speřených štětin a to po celé své délce; base štětin opět vznikají na spodní ploše při krajích článku. Na svrchní straně má povrch zcela holý, kromě předního okraje, podél něhož táhne se příčná k délce článku řada brvek (fig 4.0, x,), přecházejících v moc- nější skupinku štětinek jednoduchých, nespeřených při vnějším okraji.
Na třetím článku tato příčná řada brvek schází, takže celá jeho svrchní plocha jest lysá, na spodní ploše (fig. 4.B) táhne se při pravém i levém kraji jedna řada odčlánkovaných speřených štětin; obě tyto řady jdou po celé délce III. článku a na předním jeho okraji oblou- kovitě se spojují (fig. 4.a, III.). Base jejich zvláště v tomto oblouku značně posunují se od kraje na spodní plochu článku, jm posléze nese dva bičíky, o nichž bylo pojednáno.
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 7
II. tabulka: Dimmense 1. páru antenn sp. Aéyaëphyra desm. J. (4— 003672 Min)
= | L článek | Mina ant. | II. článek | III. článek Bičík vnější Bičík vnitřní | ro > un © ro TD Pa = 7) m Nr m A
3 a b c CA a b a b | a s, | elles 1096 |" 8 35 [12 |185| 75 | 8 Be ng zo 2. 27 8 3 13° 14 7 6 Z OA E 3. 26 8 35 |12 |14 7 8 6 ring ro 4, (28 | 9 381130 1415 8 9 7 on 5. |27 8 4 130 115 7595| 7 on ne LEONE 6. |29 9 4 112: |15 8 9 7 92 |3 m2 28 9 4 >12 15 8211169 7 ASIE Fed 29 98 | 4 |14 |155 | 8 | 9 7 A ele 28 110° | 4.118. 16 8 95 | 7 ls zo 10° 130° [10° |-45 |14 |16 8- |10 75 [108 |3 100 | 2 11. 80:5 |10:5 | 45 [14 |17 9 |10 8 Ei re 12. ||82-5.| 11 1 15%475 9.10 #87 100 13 104° 2 18 NN TE) 2 de ae: god | 85 | 3 site Bas A) 15.16 as 1-85 11 | 8 EA Ji 19 15 1336 1106 | 4 |15 18 | 9 |i1 | 8 |102 |3 [102 |2 16° #94 11 545° 199 | 9° || 85 |108 | 3 Il sa |10 8 his (185 9 10.808. | 5 io lo 132.133 3 (11-5. 5. |18.: |18 9:5 | 11 8 106 |3..]122° | 2 O 33 (dl 5 |16 |18 9 |11 8 ses en 20. |34 |115| 5 |16 20 j10 |12 8 els 2 > BE (845111 1.5. [16.18 9:5. 11:5 ,.8, 1110232211002 102 22. |34 |11 8.115: :lo0. |10 412 93: 113, 0183 | 22 33: 112, .| 5.116. 1195 |10 13 | 8:5 115 :| 3 118. | 2 DAT aa 5: |17.. 20 10 12 9 = 3 = 2 25. |36 |12 5 4417 920.110 > | 9 = 250702 26. |36 | 11 5 16 |20 |10:5 |13 9 li so: 27. |38 |12 B1821 z 10014. 9 = 32. 131% 102 28. |37 |13 5.118 |01 11: 14 :| 95 4195 .|;3 BE 29. 36. |12 45 |17 |o1 110: |14 | 9 ne A 30. 37 |12 51721 11 135911104018 zo
Min. |26 8 3 12 |1i35| 7 | 8 6 92 | 25 || 100 | Prüm. 32:26, 10:48] 411|1497|144 | 9. |10'85| 7-93] 109-41| 2:94 113-77| 2 Max las |ı8 | 5 |18 | 21104 95 [125 |3.lısı | 2 | | | |
8 I. Arthur Brožek:
Dle měření na 30 exemplářích Aéyaëphyry sestavena jest näsle- dující tabulka dimmensí 1. páru antenn, v níž seřaděny jsou jedinci 1.—30. die téhož pořádku jako na tabulce I. (tegumentu). Hodnoty uváděny opět v 4= 003672 mm. Průměry počítány týmž způsobem jako v tabulce I.
Organisace 1. antenny Palaemoneta neliší se v segmentaci od Atyaëphyry. Tykadlový násadec má opět 3 články, z nichž poslední nese však tři bičíky nestejné délky. Nejkratší z nich, asi */, délky bičíku vnějšího a vnitřního se rovnající, srůstá po celé své délce s bičíkem vnějším, až na několik málo volných článků distälnfch. Tato věc jest zajímavá při srovnání poměrů bičíků Afyaëphyry s bičíky Palaemoneta, neboť u ní vyskytují se jen dva bičíky, ale jak jsem se přesvědčil (a v literatuře podobně se uvádí) jest šířka vnějšího bičíku (asi v '/„ od své base) náhle zmenšena. Výklad stluštění vnějšího bičíku Ařyačphyry dá se dle srovnání s poměry u Palaeomoneta snadno podati, neboť jest patrno, že toto stluštění u Atyaöphyry úplně rovná se třetímu bičíku u Palaemoneta, jenž zde zcela srostl po celé své délce s bičíkem vnějším, aneb že volné články srůstajícího bičíku Ačyačphyry úplně degenerovaly. Jest tedy úplná homologie mezi stluštěním vnějšího bičíku Atfyaëphyry a mezi třetím bičíkem Palaemoneta. Že pak antenny Atyačphyry vůči anten- nám Palaemoneta ještě v jiných částích značně jsou zredukované, ukážeme ještě z následujícího srovnání.
Zajímavý součástkami 1 tvarem jest basální článek tykadlového násadce Palaemoneta, jenž jest silně smačklý shora i se spodu a při basi na vnější straně asi v dolení jedné čtvrtině celkové délky článku opatřen antennálním trnem, Stihlejsim a menších rozměrů (vůči
dimmensím článku Aéyaëphyry) — Sploštění basälnfho článku zveličuje se ještě tím, že tělo článku přechází na vnější straně v postranní, tenkou, plätkovitou lamellu (fig. 4 c, d, — a),
kteráž jednak na venek jest opatřena neobrvenou, chitinovou silnější nežli tlouštka lamelly, téměř rovnou hranou 8,, která! zakončuje se na předním konci nízkým, trnovitým, pokrajním hrotem.*) Od to- hoto má lištovité rozšíření na předním ellipsovitém okraji jedinou řadu odčlánkovaných, na basi dutých, obrvených štětin, které přestá- vají tam, kde ellipsovitý okraj na spodní ploše článku přechází v jedno-
*) O varirujícím tvaru a zakončení této squammy I. čl. basálního odkazuji na práci V. E. Boasovu. (L. 14., fig. 2., sp. Palaemonetes varians, forma mořská a sladkovodní.)
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 9
duchý, holý, téměř rovný kloubní okraj (x). Za další pokračování těchto štětin můžeme považovati jedinou řadu stejně ustrojených štětin, která se táhne po spodní ploše podél vnitřního okraje článku nejsouč od něho příliš oddálena (b). Přerušení této řady na kloubním okraji článku lze jednoduše vyložiti vlivem kloubních po- hybů, jimž by tak mocné štětiny, jako jsou právě tyto, překážely. Při pohledu na svrchní stranu tohoto I. basálního článku (fig. 4. d.) pozorujeme podél jeho přední, téměř rovné, kloubní hrany táhnoucí se příčně ku délce článku řádku jednoduchých štětinek (x, ), kteréž tvoří v místu, kde končí ellipsovitý okraj lamellovitého rozšíření, chumáček již mocnějších, jednoduchých, chitinových štětinek (zcela tak, jako u Atyačphyry) (x.). :
Srovnáme-li všechny tyto popisované, byť i velmi minuciesní po- drobnosti I. článku tykadla Palaemoneta s těmi, jak byly vylíčeny na stejném článku u Aéyaëphyry, přesvědčíme se, že jest mezi nimi poměr úplné homologie, že však u Aťyačphyry vzhledem k Palaemonetu jsou ve svém vývoji redukované, což platí v první řadě o částích, podmi- ňujících sploštění tykadla a rozšíření jeho v rovině horizontální, zvláště pak o laterálním, lamellovitém rozšíření vlastního těla článku. Ono jest u Palaemoneta (varians i vulgaris) značných rozměrů, tvarem i ustrojením shodné s (pouze menších dimmensí) lištovitou, jedno- článkovanou Supinou II. páru tykadel (v literatuře všeobecně co plat- kovitý exopodit II. páru antenn označovanou). (Srovnej s fig. 5., sg. s fig. 4 c, d.; a). U Afyaëphyry však jest toto lamellovité rozšíření basal. de téměř zcela ve své šířce zredukováno, Auen] počáteční hrot, zakončující krajní jeho hranu.
Též 2článkované štětiny zanikly beze stopy na silně zmenšeném, redukovaném předním ellipsovitém okraji. Zbytkem jsou štětiny (b) (fig. 4 a, b), sestavené v jedinou řadu na spodní ploše podél vnitř- ního laterálního pokraje článku. Následek této zřejmé redukce lamel- lovitého rozšíření jest, že znamenitě vyvinuté této části u Pal. odpo- vídá co rovnocenná součást I. článku u Atyaëphyry jen velmi nepatrný zbytek v podobě oné plošky (a) s neobrveným okrajem, která polovinou své šířky přiléhá ku spodní ploše II. článku násadce (fig. 4. a, b, — a. —). Proto musí také vnější, postranní okraj I. článku tykadlového Atyač- phyry (rovnaje se neobrvené lištové hraně u Pal. [b,)) býti zcela ho- lým, kdežto vnitřní postranní okraj (b) nese odčlánkované štětiny. Posléze příčná řada chitinových brvek podél přední (x), kloubní hrany na svrchní straně článku zcela souhlasí u At. s Pal., podobně jako neobrvený, spodní, kloubní okraj (x).
10 I. Arthur Brožek:
Zbývá popsati II. a III. článek antennálního násadce Pal. a zá- roveň ukázati na redukci rovnocenných součástí u II. článku ná- sadce At.
Prostřední (II.) článek, menších rozměrů nežli basální ukazuje opět pro Pal. charakteristické sploštění shora a zdola, kteréž se zve- ličuje postranním, Supinovitym výběžkem, pouhou to chitinovitou emer- senci, která se shoduje oválním obrysem a okrajem opatřeným od- článkovanými štětinami s lištou I. článku. Tyto tvoří po okraji řadu, přerušenou jen spodní, zcela holou, přední kloubní hranou II. článku (c, d, fig. 4.). Toto rozšiřování týká se zvláště spodní plochy článku, což jest důležité vzhledem pro výklad postavení štětin na II. článku A7., kteréž jsou sestaveny do jedné řady při pravém i levém okraji článku, takže basemi sedí na zpodní jeho ploše. Toto postavení lze vyložiti pouhou redukcí šířky oné omergence u Pal., jejíž okraje se Stetinami posunuly se u Ať. až na spodní plochu vlastního těla článku. Na svrchní straně II. článku Pal. podél jeho přední kloubní hrany táhne se příčná řada štětinek směrem k vnější straně se zvětšujících, jimž u Aéyaëphyry odpovídá polohou i tvarem stejná řádka (x,) chitinovitých brvek.
Konečně III. článek antennálního násadce, nesoucí tři (dva srů- stající) bičíky, není u Pal. tak sploštělý jako II. a I. a jest na povrchu zcela holý, kdežto u A., jak předem popsáno, opatřen na zpodní ploše mohutnými Stétinami.
Za příčinou úplnosti třeba uvésti, že I. bas. článku u A. schází statocyst (st. fig. 4.), jenž naproti tomu v I. čl. násadce Pal. jest velice nápadný, již co malá tečka makroskopicky patrný. Jestliže dále přijímáme, že sploštění článků antennálních a rozšiřování v ro- vině vodorovné u Pal. podporuje stabilitu polohy a jestliže pozoru- jeme, jak ono jest redukováno u A7., takže články její jsou válco- vité, hmotné, můžeme berouce spolu zřetel u Aéyaëphyry k redukci statocystu přímo ze srovnání konstatovati (oproti Pal.) redukci orgánů stejného fysiologického významu.
Poměr popisovaných detailů i změny jejich lépe objasní obrázek (fig. 4.), nežli jak slovy se říci dá, jenž znázorňuje pravou antennu I. páru obou specií při pohledu se strany spodní (B) a svrchní (A), kdež rovnocenné části označeny jsou souhlasnými písmeny, takže jest na první pohled patrná redukce homologických částí tykadla Atyačphyry vůči Palaemonetu.
II. Druhý pár antenn (fig. 5.). Vnější Šupinovitý, lamellovitý přívěsek (sg) 2. antenny Aéyaëphyry jest asi 2násobné délky nežli
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 11
entopoditovyÿ násadéc tykadlového bičíku a jsa volně pohyblivý na své bási, pokrývá jmenované dva články násadce. Vnější okraj lamelly jest holá, stluštělá, chitinovitá, zcela rovná hrana, vybíhající na přídé v jednoduchý plochý hrot. Vnitřní její okraj, počínaje od tohoto hrobu, jest ellipsovitý, silně protáhlý ve směru delší její osy. Celý vnitřní
Œ
QE 4. První, pravé antenny specii: Atyačphyra desm. J. (a. b) a Palaemonetes
varians Leach (c, d) — A) Pohled na svrchní, B) na spodní stranu. — Spinna
antennalis («), statocyst (st), krajní šupinovitá lamella (a) [zvl. u Atyaëph.
zredukovaná]; I.. II. a III. čl. násadce tykadlového. — Ostatní rovnocenné části
antenn obou specií jsou týmiž písmenami označeny. Antenny Pal. jsou vůči Ať. asi 0 ?/, zmenšeny.
okraj jest posázen od@länkovanymi, při basích dutými, obrvenými štěti- nami, které přisedajíce kloubnatě k okraji, jsou pohyblivé. Nejdelší z nich připadají na přední část oválného okraje a na jeho přední, laterální část, načež jeduak směrem k počátečnímu hrotu vnější hrany,
12 L Arthur Brožek:
jednak ku basi vnitřního okraje zvolna na délce ztrácejí. Dimmense lamelly hledati dlužno v tabulce III.
Zeela stejný tvar i detaily povrchu má exopodit posledního páru pleopoditů, tvořících spolu s telsonem ocasní vèjffek; liší se jen ne- patrně od lamelly 2. páru antenn (mimo nepatrné rozdíly v dimmensích) tím, že u Aéyaëphyry mezi okrajem se štětinami a mezi krajním plochým, hrotitým ukončením rovné, vnější hrany, vyvinuje se nízký, odělánkovaný, kuželovitý trn, a mimo to, že v blízkosti tohoto vzni- kají z plochy lištové dlouhé, jehlicovité štětiny, zcela slabé a holé,
5 6.
Obr. 5. Pravá antenna 2. páru sp. Atyačphyra desm. J. se spodní strany 8 označenými dimmensemi. — B) Bičík s 2 čl. násadcem endopoditovym; sg, šupinovitý exopodit. (Squamma). A) Basální článek (basipodit.)
Obr. 6. Oko sp. Atyaëphyra desm. J. s rozměry části fassetované (f) a ommatoforu (0). Záhyb zorné plochy. (z).
jak ještě bude podrobně na svém místu popsáno. U Palaemoneta (varians Leach) přistupuje k těmto rozdílům ještě obloukovitá, kloubní line, táhnoucí se od hrotu na příč délky exopoditu, v níž přední jeho část může se přeložiti. (Lit. 12.)
Dále třeba upozorniti k tomu, že u Palaemoneta i povrchem shoduje se tato vnější šupina (sg.) II. antenny s rozšířením basálního I. článku násadce 1. páru tykadel (fig. 4 c, d. — a.), které u Afuaë- phyry bylo na popsanou nepatrnou plošku (a) zredukováno.
Variačně statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly). 13 III. tabulka: Dimmense 2. páru antenn sp. Atyačphyra desm. J. (À = 008672 -nrm).
A 28 | so N Tl a Be S AR PAGE | RE Ag: Te AS | mE | AZ | 25 | ba sr
D a b c: JLA EO ER REN RN BR; s!
|
19 12 13 16 49:5 |44 | 15 29 6 3
2. |125 |12 15 50 45 15 295 6 — 3
3. ||18 12 115 51 455 |16 29 6 = 3
4, |13 13:5 ||16 52 46 155 |31 65 | — 3
5. |14 14 17 DOV AT: Die LT 31 65 | 265 | 4—1
6. |15 14 17 54 485 |16 31:5 75 | — 3
z 16 15 17 53 49 16 = 7 — =
8. |145 |14 17 54 485 |175 |315 75 | — 3
9. |14 14 17 54, [485 |17 325 7 295 | 4—1 10. |14 14 18 565 |505 |18 33 8 — 8 16 14 18 462 55 18 36 8 — 4 DN a 18.. 60. 54 (19. 35 8 a 13. |15:5 | 14 18 64 56 205 |38 8 — 4 1a 117 16 185 |63 56 19 375 8 = 4 15. |16 17 19 61 55 19 88 8 312 14071 16. |16 15 19:5. 164, 56... 20. 138 8 = 4 | 17. | 15 165 |195 |635 |56 21 37 8 = A| 18. 16 Jırs |195 |\es |ss |20 |38 | — | - | 19. |18 17 20 62 57 20 37 8 321 | 4—1 20. |18 17 195 ||65 58 21 40 a 4 2118 18:5 | 21 66 585 |21 39 9 =
22. |18 18 215 1675 |59 22 40 96 | — 42 23. |20 18 21 675 |61 22 40 9 374 | 4—1 24. 185 |18 21 66 58 21 39 9 — 4 25. |19 18:5 |23 67 585 |22 39 9 = 4 26. 119 19 22 675 |61 22:5 |40 E Etes 4 27. |20 19:5 |22 72 635 |22 41 9 4 28 19 20 22 745 |64 |24 42 oh 4 POMO is Not 70 |65 (20.39 8 = 4 80. |20 19 a 173 | 62 23 42 10 = 4 Min tes |12 15 - |496-|44 |15 leo 6 | 265. | 8—1 Prům. | 164 |16 19 61-48 | 54:81 | 1933 13511 | 8 | 313-4 |3:5—1 Max.|20 |20o |\23 |745 |es |24 |a2 |10 || 374 (4
14 J. Arthur Brožek:
IV. tabulka: Dimmense očí sp. Vedle této volně pohyblivé Atyaëphyra desm. J. lamelly vzniká na její společné, (2 = 005672 mm.) jednočlánkové basi vlastní tykadlo, =- Be = složené z jediného bičíku, téměř 8 jsa | S | 88 | 35 tak dlouhého, jako celé zvíře (roz- S = = | 3° TE měry hledati dlužno v tab.), jenž S a ele E kloubně se připojuje ku svému am Nero 0 basalnímu 2článkovanému násadci 12116 9 13 [15 (entopoditu) (fig. 5. B). Base obou 26 10 12 145 větví (A) tohoto tykadla jest stejně 3. | 15 | 115 | 12 15 tak dlouhá co široká a vysílá po 4. || 16 13 14 |15 vnější straně ze svého cekraje De 15:52 | 12 145 plochý hrot. 6. | 16 10 13 16 Oči (fig. 6.). tmavé, hnědočerně TA 615 11 12 145 pigmentované, skládají se z velikého 8. | 16 11 12 15 počtu ommatidif, sestavených do O5. (U 012 16 polokoule na předním, distálním 10 25:50 MIE 15 konci ommatoforů. Tyto oční stonky 1a 2. 16:50 122 11 15:5 jsou silné, válcovité, o málo delší O 12 14 15:5 nežli jejich šířka; prisedajice pak 13. || 18 13 14 16 tenkou, krátkou částí, jsou volně 127 less || 118 16 pohyblivé. Vznikají pod basí rostra 15. | 18 13 15 15 nad 1. článkem 1. páru tykadel 67:5, 11 A 5 při jejich inserci. Polokulovitá fo 14° 16 plocha fasetovaného okamärovny, 181 12 13 15:5 jednoduchý okraj na obvodu stonku, O S 12 15 16 jenž pouze na svrchní straně tvoří 20. | 185 |12 615 15:5 nehluboký zářez a jemu odpovídající el 0.15 6 nepatrný záhyb (z), zasahující do 229180 124 U G5 16:5 plochy ommatoforu. 2350165 (0120 16: 2216 Vedlejšího oka u A. jsem ne- DAS 18 12:5 || 14 15:5 pozoroval. 25.. 18 12:5 | 16 16 U Palaemoneta odpovídá uve- 20001314 5,5 denému záhybu okraje fasetované 27.2520 14 16:5 plochy oční, zřetelně od nf od- ZOE 155.18 dělené, vedlejší oko — patrné 29. | 18 | 12 142016 makroskopicky co malá tečka — 30. || 20 | 12 16 17 které jestumístěno na svrchní straně Minen 10 o v *) Všechna označení v kterékoli ta- Prům.| 17:2 1183 | 13:9 | 15:61 bulce odpovídají rozměrům na přísluš- Max. || 20 14747 18 nych obräzeich.
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 15
ommatoforů (širších nežli u Ač.) v místech, kde by byl u Atyaöphyry záhyb fasetované plochy. V ostatních znacích povrchových shodují se oči Palaemoneta s Atyaéphyrou.
Dimmense očí dle 30 ex. Afyaëphyry obsahuje tab. IV.
B) Okončiny postoralnt.
1. Mandibuly (fig. 7., 8.). Prvním párem postorálních okončin jsou mandibuly, kteréž u Aéyaëphyry tak jako u jiných jednoduchých forem Eucyphideí fam. Atyidae (Kingsley 1879.), subfam. Atyinae 1 Xiphocarinae jsou velmi jednoduchého tvaru i velmi primitivní, na první pohled zcela palpu*) postrádající ([13] pag: 397.). [Vůči mandi- bulám Palaemoneta jsou opět velmi redukované v délce svých ozu- bených výběžků (A) i podpůrných (5) na přední své rozeklané části.|
Na nich můžeme v hlavním rozeznávati dvě části, od sebe sice nijak se neoddělující, ale morphologicky i fysiologicky dobře od sebe odlišené, jak v následující části práce vyložíme. Jest to část zadní jednoduchá a dále přední, ve dvě lišty rozeklaná. („Molar-Fortsatz u. Psalistom.“)
Zadní jejich část odděluje se od přední, rozeklané, dvoulištové zcela zřetelným zaškrcením (šířku jeho v tab. V. hledati jest u c) a jest asi uprostřed své vlastní délky (v tab. V. viz e) značně rozší- řena (v tab. viz dimmensi b) zúžujíc se na zad do cípu, takže její vnější okraj následkem toho jest obloukovitě prohnut. Dále jest tato zadní polovina mandibuly zcela jednoduchá, shora i se spodu jen slabě smačklá, svalnatá, s povrchem zcela holým, takže 1 vnější, oblou- kovitý okraj není obrven a má jen tu a tam nepatrnou brvku. Na tuto zadní část, kterou právem můžeme jmenovati rukojetí (manu- briem) mandibuly, upíná se celý plexus svalů (fig. 7. sv.), spojujících pravou i levou mandibulu a mimo tento ještě celá řada menších, pod- řízených svalů, různého významu, takže vlastně tato zadní část každé mandibuly jest ramenem, na kteréž jako na rameno 2-ramenné páky působí síla svalů při rozvírání a svírání předních částí jejich. Místa, o která se obě mandibuly při svém pohybu (rozvírání a otáčení) opí-
*) [13] . . . ., the Atyidae are closely connected with the family Acanthe- phyridae, which live at great depths in the sea and contain, without doubt, the most primitive Eucyphidea. The morphological differences between the two families are the following: 1. The mandible in the Acanthephyridae is furnished with a palpus (synaphipod), in the Atyidae it is wanting ...
16 I. Arthur Brožek:
rajf, jsou celkem dvě, sobě velmi blízká, takže obyčejně při pohybu současně o obě se mandibuly opírají, a sice jest to jednak kloubní spojení konců oporných lišt (k) i částečně jejich vnitřní hrany, jimiž se pravá a levá mandibula sebe dotýkají, jednak jsou to ty hrany těchže oporných lamell obou mandibulí (A), které přiléhají k šikmo se sbíhajícím, zadním okrajům svrchního pysku (labrum).
Přední část každé mandibuly (viz fig. 8. A, B.) jest nesval- natá, rozbíhající se ve dvě lamelly, dosti široké, jednu spodní, ma- jící vnitřní okraje zuby ozbrojené, druhou svrchní lamellu, šikmo ku ploše prvé skloněnou, opornou, mající na svém konci i po přední hraně onen kloub a onu kloubní hranu, jíž dotýká se hrany labra.
ře I
r VN |
Obr. 7. Sestaveni mandibul (1.), svrchniho (labrum) (2.) a spodniho (3.) (labium)
pysku při pohledu shora. (pro sp. At. desm. J.) Označení dimmensi souhlasí
s tabulkami. — A) Žvýkací lamella, B) oporná lamella s kloubem (4) a kloubní hranou (AR); sv. svaly.
Vnitřní hrana oné spodní (žvýkací) (A), dosti široké lamelly (Molar-Fortsatz), rozložené v rovině, v níž také se rozšiřuje zadní svalnatá část mandibuly, určena jest patrně dle svého ozbrojení k roz- mělňování potravy a má následující detaily. Není rovná, nýbrž na předním konci protahuje se v nízký, plochý výběžek, jenž nese na
Variséné statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly). 17
svém konci 3—5 těsné k sobě sestavených zubů, silných, chitinovi- tých, jakoby z jeho okraje vystříhaných (a). Zuby mohou býti v je- diné řádce, těsně vedle sebe buď v rovině lišty aneb i mimo tuto, takže pak na sebe často dva se kupí. Zuby tyto i velikostí se mohou různiti, buď jsou všechny stejné, aneb velké střídají se s menšími. Vždy však vyvinují se zuby na levém výběžku i na pravém tak, aby při sevření mandibul zuby jedné strany zapadaly do výřezů druhé strany, což platí v každém případu, ať jsou zuby jedné i druhé strany stejně velké neb nestejné. (Srovnej fig. 7.) Dle tohoto ovšem musí se na obou mandibuläch vyvinovati ve stejném počtu a musí býti tyto zoubky tedy párové. Přes to však velmi často stejný počet na levé i pravé straně bývá porušen a to nepravidelné na jedné neb druhé straně vyvinujícími se zoubky; často tím, že zub od vrcholu svého se neúplně rozděluje, neb že místo jednoho zoubku vznikají dva buď vedle sebe neb na sobě. Takovým i jiným ještě nepravidelnostem na jedné straně odpovídají pak normálně vyvinuté zoubky na druhé straně. Následek ovšem toho jest ten, že zvláště v tabulce dimmensí (kde počet těchto zubů označoval jsem značkou ») čísla odpovídající n nejsou pro pravou i levou mandibulu stejná, což jest podmíněno právě popsanými nepravidelnostmi ve vývoji těchto zoubků. Korrelace v počtu jejich jest asi zcela takového rázu, jako ta, kterou jsem podrobně
-popsal i korrelační její koefficient vypočetl pro postranní ostny tel-
sonu, jejichž párovitost byla porušována také různými nepravidel- nostmi v jejich vývinu právě tak, jako jest porušena párovitost těchto zubů mandibul; ale případ s telsonem komplikován byl ještě jinými vlivy, zvláště růstem jeho do délky. (Viz korrelaci pro postranní pá- rové trny telsonu [27.].) I pro tyto zoubky lze pravděpodobně před- pokládati, že by jejich korrelační koëfficient (r) pohyboval se svou hodnotou kolem hodnoty stanovené pro telson a že by také se blížil jednotce, jako u telsonu (u něhož byl 7==— 05814). Byl by i zde tento korrelační koëfficient svou hodnotou > 0—, a spolu < 1:—, jsa výrazem pro „prostřední“ („mittelstarke“) korrelaci v počtu pá- rových zoubků mandibul. Jest ovšem pochopitelno, že na základě po- zorování na 30 exemplářích není mi vůbec možno přesnou jeho čísel- nou hodnotu uvésti, a že musíme se spokojiti s výsledkem approxima- tivním, patrným z tabulek.
Z těchto 30 individuí připadá maximální počet případů pro 4 zuby, což platí pro pravou i pro levou mandibulu. Tyto, v obou případech stejné, maximálně zastoupené varianty (viz průměr v Zab. V.: 41, 4+ 0), třebas jen malého množství exemplářů, dokazují
Věstník král. Ces. spol. náuk. Třída II. 2
18 I. Arthur Brožek:
párovitost zubů v normálních tvarech, třebas i jednotlivé případy pro sebe vzaty (ku př. v řádkách 1., 2. ete.) některé mají zuby (n) párově vyvinuté, některé nepárově. Očekávaná párovitost těchto zubů jest potvrzována dále i shodou obou krajních (t. j. minimem a ma- ximem) variant pro pravou i levou mandibulu. (Viz tab. V. Minimum, Průměr, Maximum.) Z téže tabulky jest dále patrno, že počet těchto zoubků velmi značně kolísá jak pro pravou, tak i pro levou stranu, třebas zde není veliký počet variant (= počet zubů 3, 4, 5). Jest zajímavo, Ze variační rozsah počtu zubů pro obě strany, jakož i va- rianty maximální a minimální jsou stejné, což potvrzuje jejich páro- vitost dosti často nahodilými příčinami porušovanou a na první pohled nezřetelnou. (Nejmenší varianty: 3 + 1, 3 + 0; normälni 4 + 1,4—0; maximální: 5 +1, 5 +0.)
DR je (4 Z a
N} (4
KO SOS
Obr. S. Přední část mandibuly sp. A£ desm. J. rozeklaná v lamellu žvýkací (A) a opornou (B). — Zuby (a), a štětiny žvýkavé (b, c), kloub (k) kloubní hrana (2).
Vnější a přední okraj spodní lamelly obou mandibul jest holý, jednoduchý a obloukovitě prohnutý. Jen levá mandibula. má proti pravé na tomto okraji, a Sice na přídě zcela konstantní znak, totiž jediný, osamocený zoubek, zcela stejné povahy jako oněch 3—5 zoubků párových. Tento zoubek jest lichý, nepárový, neboť jemu na témže místě u pravé mandibuly neodpovídá žádný zoubek. Proto také v ta- bulce označován symbolicky počet zubů pro levou mandibulu n +1, pro pravou » +0, kdež čísly 1 a 0 hleděl jsem označiti rozdíl obou mandibul co do přítomnosti tohoto lichého zubu. Dle toho ovšem levá mandibula musí vykazovati vždy převahu v počtu zoubků, jest-
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 19
liže i tento lichý k nim počítáme. Ovšem, že to platí pro normálné vyvinuté individuum, na němž pak počet zubů znázorňuje zlomek
n+1l 4+1
„0 440 Tento lichý zub nescházel ani jedinému zkoumanému exempláři na levé mandibule.
Tato asymmetrie jest zajímavá vzhledem ku asymmetrii v počtu zcela homologickych zoubků na mandibulách Palaemoneta varians Leach a Sice speciálně ve formách sladkovodních, jak udává ve své práci V. Boas [14.]. Uvädeje rozdíly mezi sladkovodní a moř- skou formou této specie na dospělých exemplářích, zmiňuje se, že na mořských tvarech kousací část mandibuly pravé i levé měla po 3 zubech (pouze jeden exemplář měl na levé části 4, na pravé 3). Sladkovodní však formy měly na levé mandibule vždy po 4 zoubcích, na pravé pak po 3 (pouze jeden exemplář měl na pravé i levé mandi- bule po 4 zubech). V úplném souhlasu s údajem Boas-ovým pro sladkovodní formu konstatoval jsem také na svých Palaemonetech, také sladkovodních, že všichni měli na levých mandibulách po 4, na pravých po 3 zoubcích. Tato nápadná asymmetrie u Palaemoneta (sladkov.) dá se úplně převésti na případ s Ařyačphyrou, jestliže stotožňujeme onen nepárový, lichý, na předním okraji levé mandibuly se nalézající zub Atyaöphyry s 1.zoubkem levé mandibuly Palaemo- moneta (v pořádku od předu). U Atyaöphyry tento zoubek jest oddá- lený od oněch 4—5 stěsnaných zubů (»), při sevření mandibul do sebe zapadajících, kdežto u Palaemoneta jednoduše se posunuje s to- hoto předního okraje a staví se docela těsně do řady k ostatním třem (u Pal.) zubům levé mandibuly, jimž by i zde — jako u Atyaö- phyry odpovídal stejný počet (3) párových zoubků pravé mandibuly, takže způsobí asymmetrii v tom smyslu, že levá mandibula má 4 zuby, pravá jen 3. — Analogicky s Atyaëphyrou označili bychom pak počet
zubů pro nantes CE chtějíce vyznačiti párovitost zubů (a).
Vnitřní okraj spodní, žvýkavé lišty (přední mandibulární části) Atyaëphyry mimo počáteční, nevysoký, plochý výběžek s oněmi 3—5 zuby na konci, tvoří v dalším pokračování obdélný výkroj, v němž sedí malý počet, 5—8 tuhých, jednoduchých, chitinových, žvýkacích štětin. "Tyto jsou holé, uprostřed své délky do tupého úhlu přehnuté a jen několika málo tuhými chloupky opatřené. fig. 8. — b —). Počet jejich velmi značně variruje a sice pro mandi-
9x
20 I. Arthur Brožek:
bulu levou v mezích 5—8, pro pravou v mezích 5—7. Nejčastěji za- stoupený počet štětin (ze 30 ex.) pro obě strany jest 6, což by opět poukazovalo k tomu, že tyto štětiny párově se vyvinují. Než nepáro- vitost jest u mich téměř pravidlem pro velikou část probraných indi- viduí a možno opět konstatovati (jako u zubů), že celkem levá strana mívá větší počet štětin, nežli pravá, — ačkoliv jsou i dosti četné (přece však v menšině) doklady pravého opaku.
Na dalším, poněkud vyčnívajícím, silněji zchitinisovaném kraji vzniká celá řada jemných, vláskovitých, tuhých, jednoduchých štětin, tak těsně k sobě sestavených, že tvoří plochý kartáček. Fig. 8. — © —). Tyto štětiny na dalším pokračování okraje řídnou a konečně zcela mizí tam, kde okraj přechází ve vnitřní, vzhůru se obracející kraj oporné lamelly, jímž jedna mandibula dotýká se volně vnitřní hrany oporné lamelly druhé mandibuly.
Druhá, svrchní lišta na přední, nesvalnaté polovině mandibuly jest oporna, neboť nahoře na svém konci nese kloubní, zprohýbané plochy. Vypuklé části plochy této na jednom konci lišty zapadají do prohloubené plochy konce lamelly druhé, čímž vytvoří se kloubní spojení obou mandibul. Plochy kloubní k sobě přiléhající nejsou hladké, nýbrž posázené nízkými kuželovitými hrbolky, těsně do hustých, parallelních řad sestavenými. Svrchní, vnější hrana této oporné lamelly přikládá se poblíže „kloubu“ ku šikmo probíhající hraně svrchního pysku a v té části také tvoří podél hrany kloubní spojení, jehož dotykové plochy opět drsnými, malými hrbolky jsou posázeny. Děje-li se pohyb v kloubu, rozevírají se od sebe zvláště zuby mandibul, kdežto, otáčejí-li se mandibuly v kloubních hranách labra (v pravé i levé), odsunují se po celé délce (stále paral- lelně k sobě) oba ozbrojené okraje spodních lamell mandibulárních. Obyčejně oba pohyby se komplikují (fig. 7., 8.).
K mandibuläm přikládají se ještě dvě části tegumentu náležející: labrum a labium.
Labrum má podobu srdčitého, chitinového, slabě vydutého plátku, jenž má na zad dvě, skoro rovné pod úhlem se sbíhající, šikmé hrany, jimiž přikládá se — jak bylo vyloženo — k mandi- bulám, poskytuje jim při pohybu opory. Na přední hraně má okraj zaokrouhlený, na přídě vlnitě prohnutý, s přehnutým (směrem dolů) okrajem, na němž sedí několik štětinek a vroubků. Tento přední okraj jest volný a sklání se nad zuby (a) (fig. 7., 2.) mandibul.
Dimmense mandibul a počet zubů (a) a štětin (b) dle 30 exem- plářů Atyaöphyry obsahuje následující tabulka V.
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 21
V. tabulka: Dimmense mandibul sp. Atyaöphyra desm. Joly. (1 = 003672 mm.)
| | |
A 3 8 dn = 1 8 S > > m 33 | 35 385839285 „| <BR | R = = © m B |WMoOBgog| 38m, 5 2 = = D M Z HoBoOME 2e = = © 5 E A AHS ES Se son 2 n+iin+O| n n = 2 b © d € | levé) | (prave) | (levé) | (pravé) il 21 8'5 5 6 30 4+1/4-+0 5 5 2» 19 9 6 10 30 3 + 114-0 5 5 3.19 8 BV IO 281 A140 6 5 4. | 20 9 612 30a 450 hs 4 5. 20 9 6 12 28 — 3 +0 — 5 6. | 20 8 CR 200 EE ON RSS 6 (6 20:5 8 5:5 11 30 4+1/4-+0 5 6 8. 23 10 6 del 34 3+1/5+0 5 5 93 22 10 6 13 82 4--1|840 5 6 10. | 21 9 B5153 pa aso | 6 6 11 21 10 75 12 31 341/440 5 5 12 22 10 8 13 34 3+1 4-40 6 5 13 22 9 65 13 32 3+1|4+0 6 5 14. 23 8 6 13°5 33 44+-1/3+0 6 5 mp © | 2 348 M6 6 162-224 |:10 66 liant ses ia Lola 6 117 245 11 U 145 36 41.40 6 5 18. | 25 [u 75 | 185 186 |atılato) 5 6 19 25 11 G 145 36 3+1/4-0 5 6 20. | 275 | 115 | 75 | 145 |s9 latılatol 4 6 21 25 12°5 75 15 37 3+1!3-+0 6 7 22 26 12 7 17 36 4+115+0 7 7 23 26 12 8 15'5 38 3+1/4+0 6 6 24 27 12 7 15°5 39 4+14-+0 6 5 25 26 12 8 16 39 441.40 8 5 26. | 26 | 12 65.145.39.041 10| 56 208 275 11 9 15:5 39 41115 +0 6 5 28. 275 1i 10 175 40 3+1,3+0 Th 6 29. 25 10 65 14 855 |3L113+0 6 5 30. 2705 12 75 18 41 4+ 1|4-0 T 6 Min *) || 19 8 5 6 275134118340! 5 5 Prům.| 23:55 | 10:22 6-81 | 13:39| 34-35|4—-1|4—0 6 6 Max. | 275 12°5 10 18 41 5+1/5+0 8 7 i
*) Minima, průměry a maxima — per parenthesin — všech tabulek značí varianty, z nichž průměrná jest vždy nejčastěji zastoupena. Vzhledem ku malému počtu (30 ex.), nelze freguencím naležejícím k těmto variantám přikládati týž význam jako v I. části práce při variabilitě a korrelaci. (Viz var. polygony
ZAK : A
a srovnej vzorec pro M — = jsou proto tato čísla jen orientační. Dle a (I et :
toho počítaný průměr (» = = přibližně rovná se střední průměrné hod-
note varirujícího znaku M (normální hodnotě znaku); minimum a maximum jsou pak extremní varianty, označující svou odlehlostí variační rozsah.
29 I. Arthur Brožek:
Labium jest dvoudílné, ze dvou symmetrických, jednoduchých lamell, zcela od sebe oddělených, volných, jen k sobě vnitřním okrajem přiléhajících, které ze spodu se přikládají k mandibuläm (fig. 7. — 3. =) :
Všechny tyto poměry mandibul, labra i labia znázorňuje lépe, nežli se dá slovy říci obrázek fig. 7. a fig. 8.
Maxilly.
I. Maxilla jest celkem velmi jednoduchá, malých rozměrů, v menší počet částí rozlišená, nežli maxilla 2. páru. Ze společné svalnaté base, jíž přisedá, vysílá na vnitřní stranu dva výběžky, z nichž přední jest silnější, v podobě násadce na konci lopatkovitě se rozšiřujícího, jenž dle tvaru i vyzbrojení tuhými štětinami a trny určen jest k rozmělňování potravy (fig. 9. A.); zadní pak jest slabý, v podobě chitinové, téměř okrouhlé šupiny (fig. 9. B.). Tento druhý, zadní zaokrouhlený plátek (inner lobe, tige), kryje téměř celou spo- lečnou basi maxilly. Na vnitřním okraji, jenž jest velmi slabě oblou- kovitý, téměř rovný, nese z okraje vznikající, dlouhé, odélänkované duté, obrvené štětiny, kteréž zvolna směrem k okrajům vnějším mizí. Jest velmi tenkostěnný. Dle tohoto zařízení patrné vykonává týž úkol, jenž zvláště náleží velmi mocnému v rozměrech i obrvení, listovitému exopoditu 2. páru maxill, totiž úkol při respiráci.
Přední násadec (A) (outer lobe, Kaulade, tige) ku rozmělňování potravy určený, má tvar výběžku, silného, na basi válcovitého (slabě sploštělého), jenž na volném předním konci lopatkovitě se rozšiřuje a splošťuje; a v této sploštělé části vykazuje tvar zhruba ovální. Vnější jeho okraj, jakož i celý jeho povrch (mimo vnitřní, rovnou hranu sploštělé partie) jest zcela holý, jen několika brykami posázený (zvláště po stranách). Pouze rovná hrana či okraj sploštělé části dovnitř obrácený jest tuhými štětinami a hustými, velmi četnými kuzelovi- tými trny posäzen. Štětiny i trny zoubkům se podobající (k témuž také účelu jako zuby určené), jsou zcela symmetricky dle hrany v pa- rallelní řady sestaveny. 1. Zubovité trny, silné, kuželovité, ostré (odčlánkované od své base) — v obrázku č. 10.«, označené a — nesedí přímo na samém okraji plochy, nýbrž basemi vznikají ne- daleko kraje na plochách rozšířené partie a tvoří tak po jedné řadě na svrchní i spodní straně. V těchto dvou řadách zubovité trny jsou sestaveny párově a spolu symmetricky ku holé, rovné hraně
Variačně statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly). ‘93
vnitřní sploštělého násadce. [Diagram obr. 10., objasní véc lépe nežli popis, neboť párovitost, jakož i symmetrické rozložení zubů a jest z něho na první pohled patrné|. 2. Na svrchní i spodní ploše táhne se ještě druhá řada, obsahující tuhé, pohyblivé (s kloubnatou basí), štíhlé chitinovité, jednoduché brvy (fig. 10. «, B), kterážto řada brv (b) jest souběžná s řadou zubů [ovšem i holým, vlastním okrajem, jak patrno na diagramu i obrázku|.
d / ? 7 / Le ER L UW- © ©.4 G olo 1016" boje D „ole olo' P)
Obr. 9. I. maxilla sp. At. d. J. s dimmensemi. — A. Žvýkací násadec. B. Ploška respirační. C. Endopoditovy palpus.
Obr. 10. «) Přední partie hrany na kusadlové lamelle 1. maxilly sp. At. d. J. se
štětinami tvarů a, b, c, d; £) diagram rozestavení jejich dle hrany lamelly (A).
Jednoduché štětiny v těchto dvou druhých řadách jsou roze- staveny nesymmetricky vzhledem ku hraně a nejsou tudíž i párové, jak tomu bylo u kuželovitých zubů. Tímto způsobem jest celý rovný. „vnitřní okraj ozbrojen. Komolcovité trny pravého i levého násadce žvýkacího při sevření maxill zapadají mezi sebe asi právě tak, jako zoubky mandibul. Na přídě, kde rovná tato vnitřní hrana oblouko- vitě se zahýbá na stranu vnější, přestávají tyto párové, zubovité trny (a), přecházejíce v jediný pár neb v několik málo párů štíhlých, tuhých delších štětin neobrvených (c), rovněž ne okrajních, konečně následují v dalším postupu již pouze liché, jednoduché, dlouhé ště- tiny, které vznikají však přímo na okraji a jsou slabě obrvené (d). Zcela tak zakončuje se dvojitá řada zubovitých trnů (a) na zadním konci vnitřního rovného okraje (fig. 10. «, B).
24 I. Arthur Brožek:
Při basi ozubeného násadce vzniká na straně vnější ze spo- lečného základu maxilly palpus co entopodit (ramus interior) zcela nečlánkovaný, prstovitý, jenž na tupém distálním konci u Atyač- phyry jest opatřen 1—3 brvkami. Tento velmi nepatrný znak uvádím zde vzhledem ku palpu Palaemoneta, na němž, třebas i velmi primi- tivním a nečlánkovaném, počet těchto brvek jest konstatnim znakem pro formu sladkovodní a pro formu mořskou.*)
Dimmense uvedených částí 1. páru maxill uvedeny jsou v jed- ničce À v tabulce VI. (na str. 25.).
II. Maxilla fig. 11. má mnohem větší dimmense nežli první a rozlišuje se též ve větší počet různě upravených lamell. Endopodit maxilly (fig. 11. End.) vyvinuje se tu co zřetelný, primitivni, neëlän- kovaný palpus, exopodit zase na Straně vnější má podobu po- dlouhlé, tenké, široké, velmi mocné lamelly (fig. 11. Ex.) Mimo tyto dvě hlavní části má 2. maxilla ještě na vnitřní straně dvě lamelly kusadlové, z nichž přední neúplně ve dvě se rozštěpuje (fig. 11. A., B.)
Palpus jest nečlánkovaný (fig. 12. I. End.), prstovity, na basi v lamellu se rozšiřující a nese na tupém, distálním konci malý počet brv (2—3). Délkou svojí jest vůči exopoditu velmi malý. Sedí pak na maxille mezi přední, vnitřní kusadlovou lamellou a plátkovitým exo- poditem, jenž jej i částečně kryje. [Jony palpus 2. maxilly snad pře- hlédl, neboť o něm vůbec ve své podrobné práci se nezmiňuje, a též na obrázku maxilly této Pl. 3., fig. 9. jej nekresli.] [11.] Dobře jest patrný při pohledu se strany (II.) k tělu obrácené, se strany opáčné (I.) bývá celý zakrytý exopoditem a kus. lamellami.
Největších rozměrů na 2. maxille (na její vnější straně) dosa- ° huje exopodit lamellovitě se rozšiřující a značně do délky protáhlý. Na přední, nejširší partii má téměř půlkruhovitý okraj, na zad však zúžuje se v protáhlý, plochý cíp, jenž na konci jest šikmo utaty (fig. 11., 12. II.) Na celém obvodu — mimo zadní, šikmo utatou
*) V. E. Boas [14.] uvádí mezi rozdílnými znaky na dospělých tvarech sladkovodních a mořských pro sp. Palaemonetes varians Leach též různý počet brv palpů maxillarních (1. páru). Na formě mořské v počtu 3—4, na sladko- vodní v počtu menším, 1. — Též během vývoje, ve stadiu Zoëy u obou forem se jeví stejné rozdíly, totiž, že endopodit (palpus) maxill obou [1. i 2. páru, i 1.kus. nožky] u Zočy mořské má již tuhé štětiny, kdežto u Zoëy sladkovodní, byť i dokonaleji vyvinuté, jest palpus bez nich, Tato věc, dle výkladu autorova, souvisí s tím, že mořská larva, majíc menší zásobu výživného žloutku nežli sladko- vodní, musí dříve samostatně se živiti, pročež má také dříve lépe ozbrojené ony části nežli sladkovodní.
25
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly).
VI. tabulka: Dimmense I. maxilly sp. Atyaöphyra desm. J.
+
003672 mm.)
(A
aseq si 19MZ0Y
10 10 15
15 15
"sny VUS
ETS
o Aueiq
29peseu
I
TESLA ndjed
ndjed vy?
o Aueiq Á19uzog
©
vy?
o0pesvu BIS
M3
Ji aspeseu Áneay
909020 EX[9( =
15
25
15
15 16
15 16 18 18
18 18 116) 18 19 19
19
or}
5:5
55
55 55
55
Le)
75
1
75
85
95 11
L'e]
65
15
15
6:5
55
75
55
353 | 1592
1:89
6:25
a
10
Le]
Le)
6:5
10 10 11 11
105 11
11 12 12
Le)
65
6
11
6:5
12
65
105 11
6:5
105
85
10 10 10 10
10 10 10 10
10
9:82| 5-88l
59
8:78
"jdmaxa 's19
ie 12. 13. 14. 15. 16. 17.
18. 19. 20. 21.
22.
23. 24. 25. 26. 27.
28.
30.
Min. Prům.
Max.
26 L Arthur Brožek:
hranu, jest exopodit posázen jemnými štětinami, hustě; po celé délce obrvenými, na kloubních basich přisedajícími a pohyblivými (9).
Obr. 11. Orientační obrázek 2. maxilly sp. At. d. J. s dimmensemi. Hr, Lamella
exopoditová; nd. Palpus endopoditový. A, B, kusadlové, vnitřní lamelly ; e,, e,,
části lamelly A; a, 9, k, typické druhy štětin této maxilly (ostatní tvary jejich
jsou v diagramu obr. 13. a obr. 14.) — R. Chitinová obruba. — [Pohled na svrchní plochu (ID), k tělu obrácenou.)
[Fig. 12. I] Spodní jejich části jsou duté, distální (zaujímající nej- větší část délky), solidní. Vznikají vždy na samé hraně.. [Jsou to tytéž štětiny, s jakými setkáváme se na násadcových článcích 1. an-
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 27
tenny, na exopoditu 2. antenny, na 1. maxille, na exopoditech 1., 2., 3. kusadlové nožky, i na exopoditech (palpovitych) pereiopodů, vše- obecně pak na okrajích lamellovitých exo- a entopoditů všech pleo- podü]. Štětiny mají různou délku: nejdelší jsou na přídě na půlkru- hovitém okraji a na vnitřním laterálním (přední části); na postranním okraji vnějším, jakož i na zadní polovině vnitřního okraje laterál- ního se nápadně zkracují (směrem k šikmé hraně distální), takže i 1}, i "/; délky předních dosahují. Po celém obvodě obráceny jsou
/ 6: 2 4 m Z TH SF a, À Ÿ T, 11. Obr. 12. I. Okolí palpu endopoditového (Ænd) na 2. maxille sp. At. d.J. — Ex, exopodit; A, přední lamella kusadlová. — 9, speřené štětiny. — II. Zadní cíp
exopoditu (Hr) 2. maxilly téže sp. se svazkem dlouhých štětin (a), speřených štětin (©) a trnů (c) na chitinové obrubě (A).
štětiny do předu, pouze na vnitřním, zadním, laterálním okraji smě- řují na zad*). Jedině hrana šikmo utinající zadní cíp exopoditu má štětiny velmi dlouhé, stěsnané, jednočlánkové, silné a štíhlé v kolí- savém počtu 6—10 (obyč. 6—7), kteréž jsou téměř holé (fig. 13. IL. — 4—). (Jony kreslí je obrvené, jen řídce, oddálenými chloupky
*) Různý tento směr vysvětluje postavení a směr štětin na okraji exo- poditu téže maxilly u Palaemoneta, jak v této práci na svém místě jest popsáno.
28 I. Arthur Brožek:
v nepatrném počtu opatřené). Dvě i tři z nich dosahují značné délky, poloviny i */, délky exopoditu a jsou oproti délce ovšem i při- měřeně silné. Base všech jsou pohyblivé, kloubnatě přisedající. Spodní jejich části (asi '/, délky) jsou duté, v ostatní délce, v největší jejich části jsou solidní.
[Ačkoliv tak nápadně délkou i tvarem liší se tyto štětiny od ostatních okrajních, možno je považovati za rovnocenné 8 ©, neboť jsou vlastně jen silně vzrostlými a velmi do délky protaženými štěti- nami okrajními.|
Tyto dlouhé štětiny tvoří jakýsi chumáček (dle Joly-ho „ à son côté externe d'un appendice trés long fouet“), jenž při podrobnějším ohledání sestává z jediné řady těchto štětin, ale tak těsně sestavených na samé hraně lamelly, že z této řady některé se vysunují a seřadují tím v nezřetelné dvě řady parallelní, některé pak inserují se svými basemi mimo hranu na kraji plochy. Též celý tento šikmý okraj, jenž nese tak mohutné štětiny jest silněji zchitinisovaný (Širší) nežli ostatní okraje, na nichž sedí obrvené štětiny. Posléze na tomto silně zchitinisovaném kraji, z jeho plochy vynikají ještě 3 tuhé, nízké, ostré zubovité trny. (c) [fig. 12. II. — c.—].
Popsaný exopodit ukládá se v dutině žaberní a jest patrno, že má důležitý úkol respirační.
Kusadlové lamelly na vnitřní straně jsou dvě: přední protáhlá, dvojitá (A) a zadní jednoduchá, ellipsovitá (B). První rozděluje se neúplně v přední úzkou část s okrouhlým okrajem (na diagramu fig. 13., e,) na vnitřní straně a v zadní širší lamellu s rovnou vnitřní hranou (e,), fig. [13.]. Obě části co orgány žvýkací jsou na pokrajních plochách i vnitřních hranách opatřeny jednak smyslovými štětinami, jednak tuhými štětinami, chlupy a trny nejrozmanitějších tvarů dle různé své funkce. Při pohledu na plochy obou částí e, a e, přední kusadlové lamelly A jest při pohledu na plochu I. (v normální poloze od těla obrácené; plocha spodní) nápadná na e, při kraji skupinka 7—S8 smyslových brv tvaru & (fig. 13., — $—). Ostatní okrajní plochy i celá hrana jest silně obrvena (jsou tu tvary 9, 4, 6, e). Druhá část e, (s téže strany pozorovaná) má typické spořá- dání štětin zvláštního tvaru u do souběžných 8—10 řad, které šikmo jsou ukloněny ku směru rovné hrany vnitřního kraje lamelly a které také až do samé hrany zasahují. Řady jsou asi stejně dlouhé, obsahující velmi četné, hustě vedle sebe sestavené štětiny (u) a za- ujímají tím podélnou zonu okrajnf plochy, do ‘/, šířky celé lamelly zasahující. "Tato zona jest na vnějším obvodu ohraničena jedinou
Variačně statistická zkoumání na Atyaëpbyra desmarestii (Joly). 29
řadou, řídkých brvy tvaru v probíhající parallelné s rovnou krajní hranou. u
Obrátíme-li lamellu e, pozorujeme (viz diagram fig. 13. II.) na její opačné straně (strana k tělu obrácená, svrchní IL) opět podél okraje táhnoucí se zonu brv, Štětin i trnů, mnohem užší nežli pře- dešlou. Štětiny sestaveny jsou zde opět do řad ale souběžných k sobě i k hraně a tak sblížených, že rozdíly mezi řadami mizí, zvláště na počátku a na konci této zony, kde vyskytuje se ne 4—5 řad, nýbrž obyčejně 2 až 1 řada podél okraje postupující. Různé tvary štětin: «, B, y, 9, s, 6 (fig. 14.) neomezují se na určité řady a vznikají v zoně na hranách i na plochách lamelly, tvoříce mezi sebou velmi četné pře- chody. Jen tolik třeba poznamenati, že na krajích v dolejší třetině a polovici délky vnitřní lamellární hrany (fig. 13. %) nejčetnější jsou tvary P, přeměňujíce se často v méně četné tvary «. Tvar štětin 0 tvoří nepravidelnou řadu na vnější straně zony, která při krajích pokračuje 1 tam, kde «, P a y mizí a v jednoduché řadě po krajích postupují jen tvary 6, nm a ©. Na přední části, kde rovná hrana se zahýbá sedí několik (3—4) štětin e (odpovídají štětinám 6 na části e,); formy ® jsou pak všeobecné na hranách i na plochách, vyplňujíce — řídce roztroušeny — mezery mezi štětinami v zoně do řad sesta- venými. Zcela tytéž poměry opakují se na části e, při pohledu z téže strany (II.).
Věc tuto, kterou slovy těžko vylíčiti, představuje diagram obr. 13., v němž hrany kusadiovych lamell označeny jsou čarou (a sice plnou hrany rovné, vnitřní, tečkovanou, pak jejich pokračování v zářezech a ohybech lamell). Plochy I. a II. označují pak plochy na jedné a na druhé straně lamell. Na ploše I. jest znázorněno široké pásmo šikmých řad štětin u s řadou v; na ploše Il opět úzká zona se stěsnanými parallelními řadami tubých štětin («, B, y etc.)
Posléze ovální, kusadlová lamella B má na svém vnitřním, ellipsovitém okraji na samé hraně jedinou řadu holých, vláskovitých brv, dlouhých, jejichž base jsou duté, ostatní části pak solidní. («. fig. 14.) "Tyto štětiny jsou velmi těsně vedle sebe rovnoběžně srovnány. Chitinovä obruba, na jejíž hraně sedí, jest slabá, ale do šířky značně zchitinisovaná. (Ze. fig. 11.) Při vnitřním okraji na obou (I. i II.) plochách chitinové obruby táhne se po jediné řádce řídce k sobě sestavených štětin tvaru 4; štětiny « tím, že těsně k sobě přiléhají, tvoří jakýsi hřebínek. Též tato ovální kus. lamella B jest na diagramu uvedena spolu se schematickým ozuačením polohy štětin x a A [fig. 13. — B —.]
Dimmense 2. maxilly dle 30 exemplářů obsahuje tabulka VII.
I. Arthur Brožek:
VII. tabulka: Dimmense 2. maxilly sp. Afyaëphyra desm. J. (4 — 003972 mm.)
= šk >| ds © : s S à: | END 3 5 s A === = —|— — -—— — ©) a b c d e va g 1 32 10 3 | 19 | 14 | 8 8 2 34 9 3 20 14 8:5 8 8. 28 7 2 15 13 7 9 4. 34 9 2 18 14 9-5 10 5. 33 9 2 18 14 10 11 6. 32 9 2 17 14 8 11 7. 32 8:5 2 17 14 8 10 8. 36 10 2 18 15 8 11 9. 36 10 2 18 14 8:5 9 10. 36 10 9 19 15 9 10 hl 40 11:5 2 22 17 10 12 1202239 11 2 205 | 16 9 11 13. 41 11:5 2:5 | 23 nl 10:5. 11 14. 36 105 25 | 20 15 95 | 11 15. 41 11 3 21 17 95.1. 12 16. 41 11 3 22 16 10 12 17: 42 12 3 225 | 16 11 195 18. 37 9 2 18 16 9 11 19. 40 11 ; 21 17 105 | 11 20. 40 11 3 21 17 11 12 21. 42 11 3 23 18 11 12 29, 44 12 3 23 18 11 12 23. 44 12 25 | 22 17 10 12 24. 43 ia 50025023 18 10 12 25. 44 13 3 24 18 10 12:5 26 42 11 3 23 17 10 12 27 42 11 3 23 18 10 12 2 47 13 4 26 19 12 13 29 41 11 3 21 16 11 11 30 46 13 4 25 19 13 13 Min. || 28 7 2 15 13 7 8 Prüm. | 38:83 | 107 | 26 2143| 161 | 942 | 11:13 Max. | 47 13 4 25 19 13 13
Variačně statistická zkoumání na Atyaépbyra desmarestii (Joly).
Obr. 13. Diagram pro rozestavení štětin na vnitřním okraji kus. lamell 2. maxilly sp. At. d. J. — h, rovná, 4, zahnutá hrana, e,, e,, přední a zadní partie kus. lamelly A. B. druhá kus. lamella (ovální). I. Plocha spodní (od těla) II. svrchní (k tělu). & 8, e, u, vd, #, tvary štětin (viz obr. 11.).
Obr. 14. Různé formy štětin na 2. maxille At. d. J. (označení sou- hlasí s obr. 13.).
91
39 I. Arthur Brožek:
Exopodit u sladkovodní formy Palaemoneta jest plätkovity, po celém obvodu štětinami obrvenÿmi posázený a vybíhá na přídě v zúžu- jící se část, kdežto v zadní partii se rozšiřuje a ukončuje polokruho- vitým okrajem.*) Na předním a postranním okraji přední a střední partie exopoditu směr krajních kloubnaté přisedajících, obrvenych štětin (9), (s dutymi basemi, jinak solidních) jest souhlasný 8 po- měry u Afyaëphyry, pouze na zadní partii, na obloukovitém okraji postupují tytéž štětiny v nepřetržité řadě, srpovitě se zakřivujíce, a zachovávajíce směr polohy štětin na laterálním okraji. U Atyač- phyry v této zadní partii jest řada jejich přerušena dlouhými 6—7 ště- tinami (a) a tím stává se, že směřují obrvené štětiny vnitřního late- rálního okraje na zad, kdežto vnějšího laterálního okraje do předu. [Varirující tvar v obrysu těchto exopoditových lamell Palaemonetů, dílem u forem mořských, dílem u sladkovodních znázorňuje celou řadou obrázků V. E. Boas|.
Kusadlové nožky.
I. Maxilliped
má tyto články: na vnitřní straně kusadlové nožky jsou dvě kusadlové lamelly: přední a zadní; na straně vnější pak má širokou, S úzkým výběžkem na přídě, exopoditovou lamellu. Mezi přední kus. ploškou a exopoditem vzniká zřetelný endopoditový palpus. Base kus. nožky má na vnější straně slabý, bolý výběžek, pravděpodobně rudimentu žaber odpovídající. [11.] Dle celkové organisace, dle sploštění a la- mellovitého rozšiřování všech uvedených částí, dle přítomnosti palpu a analogického rozestavení štětin na kus. lamellách ukazuje tento 1. pár kus. nožek nápadnou shodu s poměry a organisací 2. páru maszill.
Zadní kusadlová lamella (B, fig. 15.) má obrys ellipsy (jako u 2. maxilly), její vnitřní hrana jest holá (vůči hraně kus. lamelly B u 2. p. maxill) a má Štětiny v řadách řídce sestavené podél okraje lamelly na svrchní i spodní ploše.**) Štětiny s těchto řad (fig. 17. e. jsou řídce obrvené, pohyblivé, volně odělánkované, s basemi dutými
*) Dle údajů E. Boasovýcu přední část exopoditu v tupý cíp zúžuje se jen u forem sladkovodních, kdežto u mořských se rozšiřuje tak, že jest širší nežli zadní okrouhlá partie. S tím souhlasil můj material sladkovodní. [14.]
**) Spodní (od těla) plocha lamell kusadlové nožky naznačena jest v dia- gramu fig. 18. I., svrchní (k tělu přiléhající) pak II.
Variačně statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly).
ww “m vw
asi do !/, své délky. Na svrchní (II.) (Diagram fig. 18. e.) ploše sestavují se do dvou s okrajem souběžných řad, na spodní (I.) jen do jediné řádky. Vnitřní okraj této lamelly postrádá široké, chitino- vité obruby (A), jaká jest u zadní kus. plošky 2, maxilly. Přední (A, fie. 15.) kusadlová lamella jest protáhlá, s rovnou vnitřní, silné štěti- natou hranou. Tvarem podobá se úplně přední kus. plošce 2. páru maxill, jenže není v přední partii nedokonale ve dvě části rozdělená, nýbrž jest zde zcela jednotná. Rovná hrana má dosti širokou, chiti- novou obrubu, tvořící oporu silným, četným štětinám, k nimž také chitinem této obruby prostupují z nitra lamelly parallelní kanálky
Obr. 15. Habituální obrázek 1. kusadlové nožky sp. At. d. J. s označením dimmensí. — Ex, exopodit. P, palpus; A, B, kusadlové lamelly; x, rudiment žaber (dle Joly-ho).
(fig. 16. II. »). Tyto poměry poukazují na chitinovou obrubu kraje po- sledního článku 2. páru kus. nožek, kde však tato vyvinuje se ve velmi značných rozměrech. Na okrajích a plochách přední kus. plošky (4) vyskytují se celkem 4 různé druhy štětin, jejichž sestavení zná- zorñuje diagram (fig. 18.) Na předním zaokrouhleném konci, kde právě počíná širší chitinová obruba kraje, sedí na samé hraně ně- … kolik hustě speřených štětin y (fig. 16.) solidních, pouze na pfise- dajících částech dutých. Štětiny, přisedajíce ku kloubním basím, jsou pobyblivé, bývají též mimo hranu v nepatrném počtu sestaveny na ploše svrchní neb spodní oné obruby. Skrze chitin vedou k nim Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 3
34 I. Arthur Brožek: kanálky (fig. 16. »). Rovná hrana význačná, jest důkladnými štěti- nami tváru « (fig. 17. a, 16. I., II. «,), kteréž za druhem štětin y ihned počínají, netvoříce žádných přechodů. Sestavuji se jednak po celé délce na samé hraně, jednak v úzké zoně pokrajní na svrchní ploše chitin. obruby. Sestavuji se v řadách těsných vedle sebe a sice velmi hustě; v přední a zadní partii zony tvoří řady 0 1—2 štětinách, v partii střední (fig. 17 «, f,) řádky o 3 štětinách.
\ /, | nn, W n, / \ N 71 Z M V 1 A VZ \ N 114 1 | IR l
Obr. 16. I. Endopoditový palpus 1. kus. nožky sp. At. d. J. (End. p.) s okolními,
předními partiemi exopoditu (Æx) s násadcem (W) a přední kusadlové lamelly
(A) s chitinovou obrubou (R). — II. Přední cíp kus. plošky A se štětinami a obrubou (R). — a, y, 9, druhy štětin; » kanálky.
Všechny tyto řádky ve velkém počtu v zoně přítomné staví se Sökmo ku směru hrany. Parallelně táhne se se zonou štětin « a ß jedno- duchá řada řídce rozestavených štětin tvaru d (fig. 17. d.), kteráž vzniká mimo chitinovou ohrubu z plochy lamelly. Tvar štětin « jest zvláště typický pro 1. kusadlovou nožku: jsou hole, od base volně odčlánkované, pohyblivé, do ‘/, své délky duté. Solidní jejich © konce lopatkovitě se rozšiřují na koncích pak dorůstajíce, vytvořují
Variaëné statistická zkoumání na Atyaëpbyra desmarestii (Joly). 35
5—8 i vice lopatkovitÿch rozšířenin, které jedna ze druhé úzkou stopkou vynikají. Štětiny B jsou s « stejně dlouhé i mocné, pouze ostře se zakončují a nemají lopatkovitých rozšířenin, jsouce jen na koncích hustě obrveny. Jsou jen ojedinělé mezi «. — Posléze na opačné (I.) straně téže přední kus. lamelly (A) vyskytují se štětiny tvaru © jednak tvoříce poblíž okraje S ním parallelní zonu z jedné, dvou neb tří řídkých řádek, jednak jednoduchou od zony oddálenou, s okrajem parallelní řadu (fig. 18.0). Zona i řádka má štětiny, které vznikají vždy mimo chitinovou obrubu kraje. —
Exopodit (fig. 15.) jest slabý, lamellovitý, obrysu téměř obdél- níkového; vysílá na přídě ku vnitřní straně ze své hrany plochý, úzký výběžek (fig. 16. I. —- V.—) podobný palpu, jenž jest od exopo- ditu vůbec neodělánkovaný (Jozx ve své monografii na tabulce 3. fig. 10. kreslí chybně tento výběžek odčlánkovaný). Po celém obvodu jest jmenovaný výběžek posázen řídce speřenými štětinami, obyčejnými u exopoditü maxill, palpů etc. Exopoditovä lamella (fig. 15, I. — Ex.— jest na předním a vnějším postranním okraji týmiž speřenými ště- tinami posázena, kteréž nejdelší jsou na přídě. {Base jejich, od nichž se volně odčlánkují, způsobují vroubkování okrajů. Vnitřní postranní kraj jest holý,
Endopoditový palpus (fig. 16. — End. p.) sedí mezi přední kusadlovou lamellou a exopoditem. "Tvarem svým zcela podobá se endopoditovému palpu u 2. maxilly a jest jen větších rozměrů. Jest válcovitý, slabý, nečlánkovaný, několika brvami opatřený; při basi se lamellovitě rozšiřuje a část tato nese na okraji několik speřených štětin. Palpus sám má též několik štětin. Délkou nepřesahuje endo- poditový palpus konec přední kus lamelly. (Dobře patrný opět při pohledu na stranu k tělu obrácenou.) Tento útvar Jony úplně přehlédl právě tak jako u druhé maxilly. [11. Pl. 3., fig. 10.]
O prvním páru kus. nožek podává Jory tuto diagnosu:
pag. 35. „[11.] Trois paires de pattes-mächoires (Pieds-mächoires, ou pattes-máchoires auxilaires), se composent d’une tige de deux articles fortement velus, d’un palpe très développé, à la base duquel on aperçoit un petit organe que je crois être une branchie rudimen- taire“ (pag. 41.).
Dimmense dle 30 exemplářů shledal jsem tyto:
gr
36 I. Arthur Brožek:
VIII. tabulka: Dimmense 1. páru kusadlových Konečně jest nutno nožek Alyačph. desm. J. (1 — 0:03672 mm.) zmíniti se, že při basi = | = S k exopoditu, základní člá- OR SSBBES SE Se ŠZ s nek kus. nožky nese Z Bstfésmes 25 RES) po straně vnější, holý, ZE S NEE o © Su || ; | > | - plochý, přišpičatělý, ne- | a b c d e Ji patrný výběžek (x fig. 9 16 és re ne 15.), jenž dá se srovnati 2 | 9 165 | 06 eso 5 s delším válcovitým vý- 3. 7 15 6 7 a re běžkem, jejž Jony kreslí AS le 8 5 5 na svých obrazech a 8, | 8 16 els co 5 ktery vyklädä za rudi- 6 9 16 | 65 Z : mentární žábry (,bran- 70000016 6 9 5 5 chie rudimentaire“, 7), 8 18 76 | 9 5 5 kteréž na 2. páru ku- 9. |10 | 16 8 s | où m sadlových nožek vy- 10 18 75 | 9 8 5 vinují se již hřebínko- 11 20 8 1091019511109 vitě, jednoduše speřeně. 12. | 10 19 8 10 Lo (Zdokonalují se dále 13. | 10 20 85 0 3 ve vývoji na dalším 3. 14 | 10 NS 8 le o páru i na pereiopodech, ÚS 12220 8 Yale 8 kdež jsou 2řadě spe- 16 AL 19 85 10 | 10 5 řené, vějířovité.) N | DD II. Maxilliped seg- le s 4 : : mentací exo- a endo- P hen UN ho poditů liší se zcela od ie ide A Sl 000 předešlého páru. Má a lue EN | seo 2 3—4článkovaný endo- 2. 0101023 Dodit, ahieikone, eos er e la 2 podit na basi nožky pak + | APoni|oko : Rene 2 zřetelné žábry hřebín- a 2 > kovité, jednoduše spe- | ae | bh dp Be řené (fyllobranchie). ns ; Článkovaný endopodit Ser er : má basální 1. článek 29. | 10 20 9 10 a 25 nedokosat ee es ne em me stavce rozdělený; 2. Min. | 7 15 6 7 8 1:5 článek jest prvního Prům. 977| 18'87| 798| 931| 9:13| 215 kratší, třetí nejkratší. Max. | 11 |23 [10 [1 | 11 3 Ty tvoří násadec, na
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 73 -jehož distál. konci nasazuje se: lamelloyitö sploštělý, téměř 2ühel- nikovitÿ 4. článek, jenž funguje jako kusadlové lamelly maxill a kus. nožek. Väicovité násadcové články jsou jen na vnitřní strané několika speřenými štětinami opatřeny, jinak jsou téměř holé; však vnitřní kraj rovné hrany 4. článku jest silně Stetinaty, zvláště na
JUNE
/
1/ EU
X, SIT OT
À sh U pes "on Ei + st re t a HI |
d
Ober. Obr. 18. Obr. 17. Štětiny (a, £, d, e) chitinového okraje kusadlových lamell (A a B) na 1. maxillipedu sp. At. d. J. [Tvar « zvlášť typický pro 1. maxilliped.] Obr. 18. Diagram pro sestavení štětin (viz obr. 15., 16., 17.) na okraji kus. lamell (A, B) 1: maxillipedu sp. At. d. J. — I. Plocha -spodní (od: těla), II. svrchní (k tělu). Označení druhů štětin (vzhledem k fig. 15., 16., 17.)a N,AX,y=,d |, e +
silně zchitinisovaném okraji. Na přídě okraj tohoto článku oblouko- vitě se zahýbá a jest zářezem oddělen od zadní partie kraje rovného, se silnou, širokou chitinovou obrubou (fig. 19.). Zärezem tímto fig. 20. L.) (fig. 10. L.) tvoří se přední a zadní partie lamelly, obě od sebe neoddělené (u Palaemoneta varians, tvoří chitinová, štěti-
38 I. Arthur Brožek:
natá obruba zcela oddělený, samostatný článek). Okraj přední partie (A) jest slabě zchitinisovaný, na hraně i po obou stranách obyč. spe- řenými štětinami (exo- a endopoditů) posázený (viz tvar 6) [fig. 20.]; štětiny jsou však jen řídce speřené. Druhá partie lamelly (B.) má zmíněnou širokou obrubu chitinovou, jíž prostupují k sobě souběžné kanálky (x) k jednotlivým štětinám z nitra lamelly. Na této druhé, zadní partii vyskytuje se celkem trojí druh štětin; v přední části rovné
Obr219: Obr. 20.
Obr. 19. Druhý maxilliped sp. At. d. J. soznačením dimmensi. — Ex, exopoditovy bičík; End, endopoditovy násadec kusadlový; À, chitinová obruba kus. lamelly; Br, žabra; L, zářez obruby. [Pohled se spodu.]
Obr. 20. Okolí zářezu (L) na kus. lamelle 2. maxillipedu sp. 44. d. J. — (A) Přední a zadní, (B) část lamelly; R. chitin. obruba s kanálky (») a štětinami (a, 2).
hrany na okraji i po stranách rozestavují se štětiny tvaru B, ty pak směrem na zad náhle přecházejí v dlouhé, až ku koncím široké, silné, téměř do polovice délky duté, odčlánkované a na basích pohyblivé štětiny tvaru « (fig. 20.). Štětiny « svým tvarem charakterisují 2. pár. maxil. nožek, vznikají jednak na hraně, jednak těsně podél ní na svrchní ploše [fig. 21. «. II.) ve dvou řadách souběžných, takže štětin jedné řady střídají se se štětinami řady druhé. Pokračují tyto řady po hraně směrem na zad až ku zadnímu cípu lamelly. Na spodní ploše
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 39 (I.) chitinové obruby (viz fig. 21., 2, I.) rozestavují se jednoduché holé štětiny tvaru y jednak do řady souběžné s hranou, jednak do několika (3—5) nesouběžných, šikmých řad, jak ukazuje diagram ie: 21.222).
Exopodit (palpus) jest välcovity, protáhlý; vzniká na postranním výstupku uprostřed délky 1. násadcového článku a Sice v té partii, kde jest tento článek vždy neúplně ve dva rozdělen (fig. 19.). Bičík jest v distální třetině několika-článkovaný (na mém materialu velmi ne-
++ N
Le ae © atak i = H ' ı IE Is I = SA
/ 4 >) ip
|
OA SA NA SS DS +t u
(7 % Gr +++ a N
IA
l IN NK ve
À An
\ © À
4 = — = = -+
P h I >> Ga zZ A o cy, PL LG | \
==, I | YA = L 4 0 čá A L j / R Ha ET 1 \ LE VA be Z 1 2.
Obr. 21. 1. Sestavení štětin y na chitinové obrubě (R) kus. lamelly 2. maxillipedu. 2. Diagram téhož. Označení štětin (vzhledem k obr. 20., 21. [1.)« |, B+,7—3 I. Plocha spodní (od těla), II. svrchní (k tělu).
zřetelně) a posázený v těchže místech obvyklými hustě speřenými štěti- nami; v ostatní části téměř holý, zcela nečlánkovaný (až k basi).
Na basálním článku, k němuž přisedá kusadlová nožka po straně
připínají se širokou basí jednoduše speřené, hřebínkovité fyllobranchie. (fig. 19. Br.)
Na materialu jihofrancouzském (Canal du Midi) shledal Jony
organisaci 2. maxillipedu (celkově) stejnou. (11.) Dimmense dle 30 exem- plářů jsou tyto:
I. Arthur Brožek:
40
IX. tabulka: Dimmense 2. kus. nožky sp. Atyaëph. desm. J. (À = 003672 mm.)
oseg BATIS
©
ndped ers
ndjed VYP
| Ájpuer
"sny
"s
ey
- kyzou "sny SS
28 27
27
6:5
30
26:5
30 30 30
Le)
15 18)
31
GI
34 34
34 33
1:5
6°5
33
Le)
45
8
95
a©
Le)
ac
32 33 34 36 36 94 32
Le)
G
a
95
1:5 1:87
7:77 10
35
35
39 34
Le)
265
Âtrourer ‘SU ey? Áyzou "sny KLEIN
11
17 17 16 18
11
12
175
12 12
17
12:5
175
185 20 20 18 20
14
13:5 13 14
20-5
19-5 20
13
145 15 15 15 15 15 15 16 14 16
20,5
22
21 21
21
21
20
11
13:47 16
19:45
10. 11e
13. 14.
16. 167% 18. 19! 20.
25.
26.
=
GI
| | "1dmoxo'sro |
Min. |
Max.
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 41
III. Maxilliped má celkový habitus kráčivých okončin. Organi- sace téhož shodovala se v hlavních rysech s popisem Jorx-ho, pročež připojuji jen několik poznámek. Poslední distální článek nožky jest charakterisován štětinami tvaru, jak ukazuje fig. 23. II.a; tyto trnité, silné štětiny, tvaru a, odčlánkované, duté, jsou pouze na tomto článku a sestavují se do řad šikmě sestavených ku směru pro- dloužení článku a sice tak, že krajní štětiny každé řady staví se
Obr. 22. III. maxilliped sp. Ar. d. J. s dimmensemi. p, Epipodiální, růžkovitý přívěsek [„appendice corné“ (Joly)]; ž, Zabry; Ex, exopoditový bičík; En, endopodit.
i na samou vnitřní hranu článku, kdežto řady tvoří pokrajní zonu na ploše spodní se rozkládající. Zona sahá od base článku jen do poloviny jeho délky. Štětiny tyto tvoří 1—7, 8 — četné řady. Okraj vnitřní a sice přední poloviny článku posázen holými, silnými Steti- - nami, z nichž jedna na špičce článku přeměňuje se v silný, dutý, holý, drápkovitý trn. (fig. 23. I., b.). Vnější kraj článku tohoto jest holý, opatřený jen jemnými, holými štětinami, v málo četných skupin- kách. Článek (dle Jonv-ho) 2. jest vždy slabě obloukovitě prohnut (na fig. 22. má rozměry d, c) a svou délkou i šířkou rovná se téměř
49 I. Arthur Brožek: článkům dle našeho výkresu s dimmensemi d, ea f, g. — Epipodialni přívěsek *) rohovitého tvaru, na spodním konci háčkovitě zahnutý sedí po vnější straně basäl. článku okončiny a jest při pohledu se strany kryt žabrami, kteréž zde jsou jen ve tvaru fyllobranchii (fig. 23.11. À, p.) a sice na rozdíl od 2. páru maxil. nožek zde již
Je sE Obr. 23. I. Distální článek 3. maxillipedu sp. 44. d. J. II. Řada trnitých štětin (a) distál. článku téže sp. [tvar a typický pro 3. maxilliped]. III. Basální článek 3. maxillipedu téže sp. se žabrami (ž) a epipod. růžkov. přívěskem (p).
dvouřadě speřených. Epipodiälni hákovitý přívěsek vyskytuje se zvláště dokonalý na všech 5ti párech pereiopodů; byl shodný do všech detailů s výkresy Joly-ho.
Dimmense dle 30 exemplářů obsahuje tabulka X.
*) Dle monografie Joly-ho: „un petit appendice corné, creux.“ etc. pag. 42 — Předcházejícím párům okončin tento přívěsek zcela chyběl; vůči následujícím vyznačuje se jen menšími rozměry.
ibn
Variaéné statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 4:
X. tabulka: Dimmense III. maxillipedu sp. Aetyaöph. desm. J. (A = 0:03672 mm.)
| ses | Es | 83 | £a | 83 Sa | Bai | SA 48 äà à 23 Ei iR an Eee D A SE ZE O © S ENA ©) Ar au
S a b 8 c d e / OSS a à m
er | 26 sito 33 NT 3 30 2
2. |12 |9%6 4 |o1 32111596 3 |29 15
3.11: 25 4 |22 3 |26 3 | 28 15
À MO A023 35 | 28 3 |3 15
5. | 11: |.26 4 129 3. |98 5130 1:5
6. | 10 26 4 24 3 28 3:5 | 30 1
7. |11 | 28 4 | 93 3 |97 3:5 | 30 2
8. |12 | 29 a | 3 | 35 | 38 15
9. |12 | 28 45 | 23 3 | 29 3:32 1:5
10. |12 |27 4 | 95 3 |99 3112] 80 1
1112 01180 4 |926 35 | 30 416185 2
12. |12 | 30 4 |26 35 | 32 4:11 37 1:5
13. 12181 4 |927 a) 31 38137 9
110.31 4 26 330 8 85 a
15. |13 | 30 4 | 26 a4 es 3 11138 15
16: | 134 | 32 4) 27 ai aa ac“ 37 2
3132 4 007 4 |84 31511138 2
1e st |.31 45 | 27 8:5 | 32 35 | 35 2
19. | 13:55 |sı | 4. | 97 3:5 | 33 3.288 2
20. || 13-5 | 32 5 |927 310034 310438 2-5
21. | 13 | 34 5 |929 4 | 36 3224630 25
22. | 14 33 5 30 4 36 4 36 2-4
23. | 145 | 35 5 29 ASS 138 2
235 4 | 28 A034 4. | 38 2
25. | 12 | 34 5.130 a | 35 35 | 29 2
26. | 12 | 36 5 | 30 20 1536 411088 2
or UE 35 5.131 Aal 36 4 | 40 2
28. |i4 | 38 6 = ar = 43 2
29.114 |32 |-5::| 98 4 |3 3 | 35 2
30. || 15 . | 38 er lest bl. 36 ad |"35 2.5 Min. |10 | 25 a sei 3. | 96 su Kos 1 Prüm.| 12:37| 309 | 4:17| 2621| 3:57| 32:55 | 3:36 34-37 | 1:85 Max. | 15 | 38 6 31 5 36 4 437 025
|
44 1. Arthur Brožek:
Pereiopody.
I. II. První dva páry pereiopodů mají dlouhé, dokonalé exopo- dity ve tvaru palpů a dva jejich poslední články (propodit a dacty- lopodit) vytvoruji klepýtka pro oba páry téměř stejně velká. Näsle- dující 3 páry pereiopodů liší se od předcházejících dvou jednak ne- dostatkem exopoditových palpů*) (až na malý rudiment), jednak tím, že chybí jim klepýtka a zakončují se jednoduchými, drápky opatře- nými články.
Celková organisace 1. i 2. páru pereiopodů jest stejná, morpho- logie pak článků jejich podobá se sobě velice (fig. 24. I., II.). Základní článek, coxopodit (1.), na němž celá okončina jednoho neb druhého © páru volně se pohybuje, jest nízký, přibližně tak dlouhý jako široký, pa vnitřní straně posäzeny speřenými štětinami mnohem hustěji, nežli na svém ostatním povrchu; na vnější straně, poblíž volného kraje vysílá nepatrnou, silněji zchitinisovanou vyvýšeninu, na níž při- sedají dlouhé, solidní, chitinové, vlasovité šťětiny coxopoditové, kteréž na mém materialu byly velmi řídce a slabě obrveny, (ale dle Jozy-ho jsou dokonale speïené). Na téže straně, poblíž tohoto chiti- novitého výstupku připíná se protáhlý, válcovitý, hákovitě na volném konci zahnutý epipodiální přívěsek. (fig. 25. 3. ep.) Tento jest po celé délce přitisklý ku vnějšímu boku coxopoditu. Týž přívěsek, poněkud méně dokonale vyvinutý byl popsán při 3. kus. nožce; na těchto dvou párech, jakož i na dalších tří kráčivých párech pereio- podů vyvinuje se zvláště dokonale a shodoval se ve své organisaci do všech detailů tak, jak jej dle svého materialu kreslí a popisuje Jouy. [11.] — Přívěsek tento tvoří oporu Zabräm (ž, fig. 24. I., II.; fig. 25. 3. jimiž jest při pohledu se strany zcela zakryt.
Žábry 1. i 2. páru jsou 2řadě speřené s lístkovitými, tenko- stěnnými lamellami a to u 1. páru v menším (ale četném) počtu nežli u 2., takže habitem blíží se tyto žábry prvního páru 3. maxillipedu, u 2. páru pereiopodů zase podobají se vějířovitým žabrám T pereiopodů (3., 4. a 5. páru).
Za coxopoditem (1) následují 3 články, nestejné délky: basi- podit (nejkratší; 2., fig. 24., I., II.), ischiopodit (3., prostřední délky) a
*) Přítomností palpů na 1. a 2. páru pereiopodů a chyběním jich na ostatních párech právě staví se Atyačphyrá na rozhraní obou subfamilií Atyid: Xiphocarinae (s palpy na všech pereiopodech) a Atyinae (se všemi pereiopody bez palpů) [13. p. 399.|
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 45
meropodit (4., nejdelší), které vzájemně jsouce nepohyblivé, tvoří jed- notny násadec (s rozměry v tabulkách: bc).
První pár od druhého liší se tím, že nemá tolik protáhlé vůči šířce jmenované 3 články. Basipodity, ischio- i meropodity, obyčejné jsou zcela holé. Basipodit u obou párů má stejnou organisaci v tom smyslu, Ze na vnější straně vysílá nízký, válcovitý, neodělánkovaný
Obr. 24. I. Pereiopod 1. páru (4) s dimmensemi. Klepýtko téhož (B). —
II. Periopod 2. páru (A) s dimmensemi. Klepýtko téhož (B). Ex, Exopodit; End,
_ endopodit; ep, epipod. hákov. přívěsek; ž, žábry; 7, coxopoditové štětiny. —
1. Coxopodit; 2. basipodit; 3. ischiopodit; 4. meropodit; 5. carpopodit; 6. propodit; 7. dactylopodit.
násadec (fig. 25., 3. — n.), jenž tvoří basis, ku které přisedá dlouhý, (téměř délce tří článků se rovnající) válcovitý exopodit ve tvaru palpu. Tento palpus tvarem shoduje se s palpem 2. a 3. páru maxil. - nožek, jest však na basi nečlánkovaný, poněkud rozšířený a po- sázený speřenými štětinami. Volný jeho konec jest (v délce asi '/,) několika-článkovaný, posázený dlouhými, speřenými štětinami. (Článko- vitost palpu byla na mém materialu neúplně znatelna.) Carpopodıt
46 I. Arthur Brožek:
(5) jest u obou párů pereiopodů volně pohyblivý, téměř holý a sice se dvěma znaky: 1.) na distálním konci širší nežli na proximálním, 2.) s vydutou částí distálního konce, do níž zadní část vypuklého pro- poditu (6) dá se zasunouti. Oba znaky jsou důl. charakterem fam.*) Atyidae. [16., 15.]; [15., p. 398.]. Carpopodit 1. páru jest kratší nežli u 2. páru, takže rozdíly v šířce na distálním a proximálním konci lépe vynikají.
Obr. 25. 1. Konec dactylopoditu 1. pereiopodu sp. At. d. J. Pohled se strany;
R, chitinový kraj.; c, b, d různé tvary štětin (viz obr. 26.) a dräpkü (a, x). —
2. Diagram rozestavení štětin na témž. II. Strana svrchní, I. spodní., 3. Okolí
base 1. pereiopodu. Ex, Exopodit (bičík) na násadci (n) basipoditu (2). En,
Endopodit; ep, epipodiälni, hákovitý přívěsek; À, žábry; 7, coxopoditové štětiny. — 1. Coxopodit, 2. basipodit, 3. ischiopodit, 4. meropodit.
Následující dva články propodit (6) a dactylopodit (T) tvoří u obou párů klepýtka, jejichž tvar a chumáčky štětin: na koncích prsteü tvoří opět důležitý charakter familie Atyid. Klepýtka jsou velmi
silná, široká, oblá na prstcích i na zadní části palmy. Dactylopodit dosahuje délkou polovice délky propoditu. Klepýtka jsou téměř stejně *) [13. p. 399.] Atyačphyra. — „Only the first two pairs of pereiopoda with
exopodites. Carpal joints of the first and second pair of pereiopoda distally excavated.“
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly.) 47
velká, pouze části jejich při 2. páru jsou štíhlejší a jsou v té části, kde propodit přechází v prst, v tupém úhlu slabě prohnutá vůči rov- ným klepýtkům 1. páru. Posléze v dimmensích nepatrně se různí. Pokud jde o morfologii a rozestavení koncových štětin a zoubků v chumáčky sestavených, tož platí téměř stejné poměry pro klepýtka obou párů, pro špičky propoditů i dactylopoditü. Konce jejich jsou opa- třeny silnou chitinovitou obrubou (fig. 25., 1.), prostoupenou kanálky z nitra ku štětinám vedoucími. Ta tvoří u prstců 1. páru oporu plochým,
bí
Obr. 26. 1.a 2. Tvary drápků zakončujících prstce klepýtka 1. pereiopodu. [Posta-
vení jich viz na obr. 25. 2.) I. IL] 1. Pro konec dactylopoditu. 2. Pro konec
propoditu. 3., 4., 5. a 6. Tvary štětin na prsteich klepýtka 2. pereiopodu. —
3. Hákovité drápky distální (typické pro 2. pereiopod); 4. a 5. pilovité postranní
(tvar b na obr. 25. 1.), a 6. speřené štětiny odpovídající postavením tvaru d ; na obr. 25, 1, 2.
dvěma distálním zubüm a a štětinám trojího druhu: 1. jednak ště- tinám tvaru d, velmi dlouhým, řídce na spodní straně obrveným, které sestavují se po obou stranách kteréhokoli prstee v 3úhelníkovité políčko a zakrývají ploché drápky a. Na obou prstcích jsou dva ta- kové drápky; mezi nimi pak sedí jednoduché drápky x a to na dactylopoditu dva, na propod. jeden. (Viz fig. 26., 1., 2.). 2. Po okrajích postupují holé štětiny c, které v blízkosti zubů a mění se ve tvar d, ve štětiny holé, po jedné straně pilovité, pravidlem v menším počtu přítomné. Štětiny c vyskytují se též na rovných plochách, jimiž
48 I. Arthur Brožek:
při sevření klepytka prstce se dotýkají a sestavuji se v pořádku, jak jest naznačeno na diagramech : (fig. 25., 2.). Plochy svrchní (II.) jsou vypuklé, spodní (I.) rovné. Spičky dactylopoditu a propoditu 2. páru liší se málo od poměrů popsaných pro pár první: rozestavení štětin na chitinové obrubě jest opět dle plánu, jak ukazuje diagram (fig. 25., 2.), pouze na místě drápků tvaru a a x jsou zde hakovite drápky (fig. 26., 3.) v počtu 4—3; ostatni tvary (fig. 26, 4,5. 26.) odpovídají jen dokonaleji vyvinutým popsaným štětinám 1. páru.
| ? Obr. 27. Celkový obrázek 4, (I.) a 5. (IL) pereiopodu s označením dimmensi. 1. Coxopodit, 2. basipodit, 3. ischiopodit, 4. meropodit (femur), 5. iambus, 6. metatarsus, 7. tarsus.
Drápky hákovité jsou čypické pro 2. pereiopod. Štětiny tvaru 6. sestavují se také (jako u 1. páru) do postranního trojúhelníkového políčka a tvoří tak hustý chumáček. — Popsaná zakončení jsou důl. znakem celé familie Atyid a odpovídají způsobu, jak vyhledávají si tito raci potravu.
Dimmense částí 1. a 2. pereiopodu dle 30 jedinců obsahují ta- bulky XI. a XI.
ŽE ky ly BU pí rl sas.
15 25 15
2 2 2
33 (88 | 88 | 35 (88 | 44 40 143 | 42 | 45 45 44 46 46 49 19 33
6
17 18 18 17 17 21 20 19 20 21 19 20 21 21 20 20 22 22 23 17
4 3
13 14 14 15 15 16 17
29 30 30 35
10 11 bl 12 11 ul 10 11 11 15 14 12 13 13 13 13 13 12 12 12
Sr 2 (FRE S | "podoxo N S ts | = S | "podoxa | S ES 6x9 | = 8 ‘dordyoop , a RS STU | z v ET = | OOP 5 S | GAI9(T P ona S | ‘podoi > = vs |” = D — '© = © "podoad = > o S | Tampa < | = = Ben ‘dodito | = = S |SIP 828 = = o m ui u P 3 s l ‘dodreo | S = < [sea erus © ir — << S = "dodano | = 3 2 ey? S = ec = = "P '€ © ‘1? à = = BUS m = 3 aa A P 8 em k “pq 7 E 3 os] = RS podoxo9 S : 83 = | XII | > US) se "jduaxa ‘819 = X ”
10. il 12. 13. 14. 15. 16. 18. 20. 21. 24. 25. 26. 27. 28. 29.
30. Věstník král. české spoleénosti náuk. Třida II.
I. Arthur Brožek: (A = 003672 mm.)
Dimmense 2. páru pereiopodü téže specie.
a:
r &
XL. tabull
)
DU
podoxa enpa
-doj49ep
2
eus
"dojájoep
VIP
narpodoxd
LS
es
narpodoxd el? "ďodie9
"STP BIS
"dodava | o
seq EAU
"dodaeo | PP | 7 bo er "19 BAS pee a "2, P? ‘podoxos | |
| ©
eus |
M3
‘[duoxo sr
3 3
12
23
55
3 3 3
18
co
|| 11
13.
3
7
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 51
III. IV. V. Třetí, čtvrtý a pátý pár pereiopodü Atyačphyry ku lezení zařízený postrádá exopoditových palpů a klepýtek. Článkovitost těchto tří párů jest vzájemně téměř stejná, pouze 5. pár pereiopodů má poněkud úchylný tvar čarsálmého článku nežli dva předchozí. Co- zopodit (fig. 28., I., 1.) nemá zvláštností vůči coxopoditům před- chozích párů 1. a 2. pereiopodu, nesena vnější straně silněji zchitinisovaný výstupek (Tubercule pilifere*) s chumáčkem coxopoditových, dlouhých štětin (1) na mém materialu holých (poils épineux *), pod ním upevňuje se okrouhlou insercí protáhlý epipodiální přívěsek (fig. 28. IT; 28. I. ep.), jenž zde u 3., 4., 5. v rozměrech a tvaru zvláště dokonale se vyvi- nuje oproti okončinám předcházejícím, u nichž byl popsán [„(appendice corné de V article basilaire“)]. Jest na volném konci zahnut a má výběžek mimo to a (fig. 28. IL); na povrchu svém opatřen jest jedinou řadou nespeřených brv. Žábry (ž, fig. 28. I.) u všech tří párů jsou vějířovité, na cípu dorsálním 1 ventrálním zúžené. Mají na společné ose dvě řady oválních, tenkostěnných lamell. V normální poloze při- pínají se ku vnějšímu boku coxopoditu tak, že jejich společná osa staví se do směru dorsoventrálního, a zakrývají při pohledu se stran zcela epip. hákovitý přívěsek. (ep.)
Basipodit (2. fig. 28. I) má zvl. u 3. páru po vnější straně cylindrický nízký výběžek, na němž sedí rudiment exopoditového palpu (fig. 28. I. a). Basipodit a následující dva články ischiopodit (3.) a meropodit (4.) navzájem málo pohyblivé, tvoří válcovitý, slabě prohnuty násadec okončiny (fig. 27. I., II.); čl. 4. bývá posázen zvl. na spodní straně krátkými, silnými trny, a sice v největším počtu na páru 3. (7—4), méně na 4. páru (5—3), v nejmenším počtu na pátém páru (3 - 2). Počet jejich značně variruje. Na femur (meropodit) na- sazuje se volně pohyblivý jambus (5.) (carpopodit), jenž na 8. a 4. páru nese při distálním konci 3—2 trny, při 5. páru v největším počtu případů 2—1 trn. Za jambem sleduje metatarsus (6) (== propodit), válcovitý, se stran slabě smačklý, silně protáhlý do délky, bez trnů; jest opatřen pouze na spodní straně několika málo četnými skupin- kami štětinek. Poslední článek jest tarsus (= dactylopodit) (7), jenž u 3. a 4 páru má stejný tvar, u 5. jen poněkud se liší (zvl. v dim- mensích).
Tarsus 3. a 4. páru jest se stran silně smačklý, dorsálně holý na ventrální straně posázený 6—7 krátkými, silnými trny, které po- - stupují po braně až ku distál. konci, na němž jeden z nich přemě-
PD
A9 I. Arthur Brožek:
ňuje se v Silný drápek. (fig. 29. II.) Tarsus 5. páru jest vždy širší, oválního tvaru, lamellovitý; na straně svrchní holý, na spodní hraně však úzkými, hustě seřaděnými trny opatřený vždy ve velkém počtu. Poslední z nich na špici tvoří drápek (fig. 29. IIT.). Rozdíl tento — ač velmi nápadný a pro Atyačphyru úplně konstantní Joly
Obr. 28. I. Okolí base 3. páru pereiopodů (= 1. páru kráčivých okončin). — Ep,
Epipod. hákov. přívěsek; /, coxopoditové štětiny na výstupku (x) coxopoditu (1.);
ž, žábry; a, rudiment exopod. bičíku s výstupkem basipoditu (2); 3. ischiopodit, 4. femur. — II. Hákovitý epipod. přívěsek (a, výstupek).
[11.] zcela přehlíží. Články 3. páru jsou v poměru ku článkům 4. a 5. nejdelší, při 5. páru nejkratší. Šířka jejich jest u všech párů stejná. Kráčivé páry pereiopodů Atyaöphyry jsou sice slabé a štíhlé, však vůči velmi slabým okončinám Palaemoneta varians značně silné.
Ku konci této stati třeba upozorniti na zajímavou abnormitu, kteráž vyskytla se na levém pereiopodu 3. páru (fig. 29. I. a), totiž na
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 58 abnormní, nedokonalé klepýtko. Tato abnormita potvrzuje jednak o- mologqii dactylopoditu klepýtek S farsem kráčivých párů 9., 4. a 5., jednak homologii metatarsu okončin s propoditem klepýtek, jehož pro- táhlá, přední část tvoří při nich spodní nepohyblivý prst. Jako pro- podit vyvinuje nepohyblivý prst, tak i zde abnormné metatarsus vy-
Obr. 29. I. (a) Abnormita ve vyvinutí tarsu 3. pereiopodu. (— 1. páru kráčiv. okončin). (b) Normální případ. II. Tvar tarsu 3. a 4. pereiopodu. III. Tvar tarsu 5. pereiopodu. [6. Metatarsus, 7. tarsus].
vinul svůj výběžek, resp. spodní prstec, jenž v normálních případech - Jest úplně zaniklý, když okončiny tyto dostaly funkci lokomoční a vy- tvořování klepýtek ztratilo význam.
Zajímavo jest, že tento abnormálně vyvinutý dactylopodit meta- tarsu i v detailech shoduje se se spodním prstcem klepýtek, neboť jest dovnitř holý, a jen na distálním konci má chumáček štětinek a sice s týmiž tvary štětin, jak u klepet bylo popsáno, takže à tento důl.
D4 I. Arthur Brožek:
charakter Atyid neschází této abnormité. Tarsus, jenž zde tvoří vlastní dactylopodit (7) jest v morphologických detailech zcela shodný, i ve tvaru s-ostatnimi tarsy, jest na spodní straně trny posázen i silným drápkem ukončen. Tato abnormita byla asymmetrická, neboť pravá okončina téhož páru byla ukončena normálním tarsem, považovati pak ji sluší za jakýs zpětný krok při vývoji kráčivých okončin Decapodů (ie-.29- T.).
Měření délek článků 3., 4. i 5. páru. dle 30 ex. zanešena jsou pro Atyčphyru v jedničce A do tabulky: XIII., XIV. a XV.
Okonëiny abdominu.
Mimo telson má každý článek abdominu po jednom páru nor- málních pleopoditů. Všechny nožky stavěny jsou stejným způsobem, totiž, že každá má basální článek, propodit, na němž sedí dva jedno- duché, plátkovité články vedle sebe a sice exopodit a endopodit. Mimo poslední, šestý pár, jenž s telsonem tvoří ocasní vějířek ku plování určený, všech předchozích pět párů má na vnitřních hranách endo- poditů epipodiální přívěsky (epipodity různé délky i tvaru). Propodit, exo- i endopodit jsou sploštělé z předu a ze zadu, takže se rozšiřují lamellovitě v jediné rovině; prvních 5 párů umísťuje se uprostřed každého článku na ventrální straně, poslední 6. pár však posunuje se na zadní konec válcovitého segmentu a staví své lamelly exo- a endo- poditové i s básí do roviny, v níž se rozkládá telson. Tvarem svých částí, postavením, nedostatkem epipodità 1 dimmensemi liší se od před- cházejících pěti párů pleopoditů, o nichž jedná následující část.
Sploštělá, téměř lamellovitá basis jest svalnatý propodit (Pp.), jenž ze zadu neb ze předu jest tvaru obdélného, při basálním konci užší, na distálním širší. Postranní, rovné kraje jsou zcela holé.*) Exo- a endopodit k němu přisedající mají podobu málo svalnatých, chi- tinových, protáhle oválních lamell, ve špičku zakončených. Celý okraj exopoditů a endopoditů těchto 5. párů jest posázen odélânkova- nými, dlouhými, obrvenými štětinami, volně pohyblivými, při basích asi do '/, své délky dutými, jinak solidními. Jejich kloubní inserce vystupují z hrany lamell a způsobují vroubkování okrajů (fig. 30., 33.).
Tytéž štětiny jsou na antennách, na exopoditech maxill, kusad. nožek ete.
*) Propodity 2. páru © i S kreslí Jozy po stranách jemně obrvené [11.]; vlastnost tuto neměl ani jediný exemplář mého materialu.
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 55
XIII. tabulka: Dimmense 3. páru pereiopodů sp. Afyaëph. desm. J. (4 = 003672 mm.)
— A + A (Ag | 84 SX |“ | 47 fe és se Z Pas | A4 ia | As | Ze As | 25 A8 l = = R PS a b c d e f g h Ů 8 50 4 17 3 28 3 9 D9 1 až | 15 su os 80510 895. | 51 42 16 29 8210 4. | 9 |50 AŽ 116 35 | 29 3219 5. || 9° |50 AG 3. | 28 SNS 6 B6550. 20 až | 82 3 9 Dee 52 6. 19 SE SI 3 8 EE 51 2817 35 | 31 8510 MON ae 15% 18 8551 302110 100100 60° | 5°. |L19 4 | 33 3 9 B 2060) LE 19 ann 37 3:62 1 9 12. | 12 65 | 20 2286 35 | 10 den | 66 6 1:20 a0 11136 35 | 10 ea» Ne El 5° ao | 24 as 410 lo 19% es: |; 10 49.86 810 16% W018% 675.. 6: 20 au legs 3. 11 12 11 69 | 5% 525 3 35 3 11 18: | 12 | 55 pi | 19 281635 210 19. | 11 65 6 20 258 400010 20. | 13 | 69 6 93 Lies zs 171 6- | 93 400239 A 29: | 14 | 75 6 24 5 |. 42 4 11 alla 71°, 6" Joz 45 | 39 o 24. | 11 691 6% eg am BB pes 250120 72: 65 |.25 52 39 Z 26. | 14 | 76 6 | 25 5" | 40 Dead" | tn | Tem 7 94 5 |43 4 Ds | 14 | 7e || 6° lies 8 | 42010 Zoo | 68 61125 4 | — | — |- 30. | 16 TO O0 5 41 4 10 Min. | 8 | 50 26.15 36128 3 8 Prüm.|| 1122 | 63%, | 51 | 1922 : 41 |.30 312 | 98 Max.| 16. | 79 | 7 |27 | 6.048 5 11
(4 = 003672 mm.)
I. Arthur Brožek: XIV. tabulka: Dimmense článků 4. páru pereiopodů.
96
LISA a | ey s SES oso jooo © o SS o SS a mien S S vom AIS (el | Len! Lun m m1 — = — mM m mt - = m — m ham! Z a ui FES | E 2 CHR Il © © m m © m CO ao en cn COMICS AH ern © A SH L A -AM +] o © + BRIDE 2: VY SSB 070 © © A 10 r © DE © EE 3 = o AS S SS y a G6. Ge). C) Cz) © m GD G) 08. GA SO. Ge. Ga G) Ca) Gn SL CS © m o Ala © + AB- | m Tag + + 4 m © © I 4 4 4 4 A4 4 4 4 4 4 + 400 4 A 1010.10 © 10 6] « + © S = CHI © 19 00 © O 2 | SR O X O M MOO © © D S © A = © a aa = uw v a "TIS a mm- AO- m rm room rm mnm ro r rm G m an G A WA.G G6 aaa Ga A nr AU T bo Bora [9 S „© VYS H A A 0 10 10 | 16 10 10 10 10 10 10 10 10 10010 10.10 O 10 © © © o DN- © ol+ br AM re "a 1 2 SS 8124 D D © nn © | © oa NE © © 0 a 34 r © © © a ao © 9 © © Sr © © | A A 16 © 10 © HS © © 10 8. 10 (© © (© 15 © © © 10 © © 5 S SOL A © br dıseq 2 BIS MS S So SS S oo Sa © Sw = u Ära Mm © m M #+a AMU m + A ham! ham! ha! Len r — - ham! ham! r - — ham ham! - Len) Len - hm -= m kamí ham! ham jr- ham rl ham - ee RS ea SEE > 0 m OU w© © 10 co r © o © = a © © 10 © © 0 © SO = a ce An Su © o ei s [duo xo ST) SEE er Er o ot o ROM oo re oa i| = = a. F
p n het
57
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly).
XV. tabulka: Dimmense čl. 5. páru pereiopodů.
(A = 003672 mm.)
nsıe BUS
NSB 819
© _ >© J
l 10
31
10
10
13 al
12
| 18 | 13
15 15
13 14 14
30 30 33
36
39 41
40
AM
42 | 40 | 43
5
| 40
| 47 | 48
30
16
15
18 16 07
18 16 15
18 18 18 18 19
46
10
45
10 10
47
45
48
10
50
10 10
12 10 11 11
53
20 20 20
26
24 23 15
54
12
oil 10
53
12 12 12
53 60
55
60 60 52
13 13
13
12
12
48
‘[duroxe "Sro
. a
10. lé 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 119)
20. 21.
22. 23.
26.
27. 28. 29.
30.
Min.
Max.
I. Arthur Brožek:
Čt M
Lístkovitý endopodit (End.) dosahuje pravidelně téměř stejné délkv s propoditem a staví se v normální poloze do jeho roviny i směru; exopodit (Ex.) jest o málo delší endopoditu a obyčejně od- chyluje se od tohoto směrem šikmo na venek. Lamella exopoditu ovšem rozšiřuje se v rovině propoditu. Následkem toho při pohledu se strany jsou všechny uvedené části tenké a rovné, jen špičky exo- a endo- poditů slabě na zad se zahýbají.
Epipodiální (Ep) přívěsky náležejí endopoditům. Jsou válcovité, s tupým volným koncem, s bási více neb méně zřetelně odčlánkova-
U ee za = ——
Obr. 30. Pleopodity sp. At. d. J. označením dimmensi. «. pár 1.; 8 a y. pár 2.; d. vár 6. E.d, Endopodit; Ex, exopodit; Ep, epipodit; Pp, propodit.
nou. Sedí vždy na vnitřní hraně endopoditů na jejím basálním zcela holém, svalnatém výstupku. Epipodity jsou rovné, na povrchu holé, pouze volný konec jejich jest na straně do vnitř obrácené více zchi- tinisovaný a má na té části malou skupinku, obsahující různý počet chitinových háčků, zvláštního tvaru (fig. 32. III.). Háčky ty jsou neodělánkované, holé, pouhé chitinové emergence zchitinisované stěny ; mají tvar solidních tyčinek, krátkých, na konci do jednoduché spirály neb v postranní paličku svinutých. Orgánům těmto náleží jistá funkce při kopulaci [Jony, 11.]. Zahnuté konce směřují vždy u háčků směrem k di-
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 59
stálnímu konci propoditu. Tyto häcky*) jsou na všech epipoditech samců i samiček přítomny a jsou stejného tvaru, též počet jejich jest zcela nahodilý. Tvar těchto epipoditů jest na všech 5ti párech pleopoditů samcü i samiček stejný, válcovitý, jen délkou v řadě párů se liší. Jest ve svém původním tvaru vyvinut též při dvojitém epipoditu samců u 2. páru okončin abdomenu (fig. 32. II. Ep.), jen u silně redukova- ného endopoditu 1. páru okončin Samiček vůbec zamká (fig. 31. I. En.).
Organisace jednotlivých párů (prvních 5ti) jest taková: třetí, čtvrtý a pátý pár tvarem svých propoditů, exopoditů i endopoditů úplně mezi sebou se neodlišují, také každý má na endopoditech po jednoduchém epipodiálním přívěsku, jak bylo popsáno. Pouze dim- mense všech uvedených částí různí se a sice tak, že nejmenší vzá- jemně rozměry má pár V., větší pak pár IV. a ještě větší III. Totéž platí o délce epipoditů. Dle pohlaví rozměry a tvar částí těchto tří párů vůbec se nemění.
Druhý pár abdominálních nožek (fig. 32. I., II.) jeví malé rozdíly dle pohlaví ve tvaru exo- a endopoditů (které u samců jsou jen málo štíhlejší nežli u samiček), však důležitý rozdíl v epipodiál- ních přívěscích. Propodity (Pp) tohoto páru u © i G jsou stejného tvaru jako u ostatních okončin, po straně neobrvené, jen rozměry vy- kazují vždy vůči všem ostatním párům největší. To platí též o vnější 1 vnitřní lamelle exo- a endopoditové. Epipodiální přívěsek samičky u tohoto páru jest zcela jednoduchý, válcovitý (fig. 32. I. Ep.) na konci háčky opatřený, od výstupku hrany zřetelně odčlánkovaný. Délkou svou jest největší vůči epipoditům ostatních párů. Při své basi mívá mohutnou smyslovou štětinu. (U epipoditů jsem ji nepozo- roval.) Celkovým habitem tedy neliší se — mimo dimmensí — tento pár u samiček od ostatních pleopoditů. U samečků (fig. 32. II. Ep. Ep,) pozorujeme na basálním výstupku vnitřní hrany epipodity dva: jeden válcovitý, vnější, pravý epipodit (Ep), jenž má zcela do detailů shodnou organisaci — jak byla popsaná — s epipoditem samičky, neb s epipodity ostatních párů; druhý, (Ep,) nepravý epi- podit, vždy na mém materialu kratší prvního, sedí mezi lamellou a „mezi pravým epipoditem, od něhož od&länkovän na mém materialu nebyl. (Dle obrázků JoLy-no práce jest odělánkován.) Oba dva přívěsky (Ep, Ep,) odčlánkují se od endopoditu zřetelně. Vnitřní, nepravý epipodit měl u samečků mého materialu tvar prstovitý, úplně na povrchu holý,
*) Ačkoliv Jory kreslí na tabulce své práce [11.] konec epipoditu silně
zvětšený, přehlíží úplně tvar chitinových háčků a kreslí je nejasně v podobě ku- lovitých papilek.
60 I. Arthur Brožek:
jen na distálním, tupém konci 3—4 holými brvami opatřený. Pravý epi- podit byl u některých samců *) jemně opýřený po straně obrácené ku endopoditu. (Podobně též u jednoduchého epipoditu některých samic.)
První pár abdominálních nožek (fig. 31. I. II.) má rozměry propoditů (na basi značně zúžených), a exopoditů asi takové jako pár V. Tvar jejich shoduje se s ostatními okončinami. Jedině endopodity jsou jiné u samců a samiček. © Endopodit samců (fig. 31. II. «) jest silně v délce a šířce zredukovaný normální endo- podit; na okraji vnějším posázen obrvenými štětinami, na vnitřním jen několika holými, tuhými štětinami, téměř trnům se podobajícími.
JE II.
Obr. 31. Pleopodity 1. páru u © (I) a G (IL) En, Endopodit; Ep, epipodit ; Ex, exopodit; Pp, propodit. R, a R, rovnocenné okraje endopoditů při © a S.
Na distálním konci, zúženém a protáhlém, sedí na samé špici neod- článkovaný, zřetelný, epipodialni, jednoduchý přívěsek, normální orga-
*) Pokud jedná se o epipodiální přívěsky samečků, tu Joly ve své mono- grafii vykládá i kreslí poměry poněkud jiné, nežli jsem shledal na svém mate- rialu [11.] a sice v tom smyslu, že pravý i nepravý epipodit kreslí od sebe zcela odčlánkované, sedící vedle sebe na odělánkované basi od endopoditu. Pravý epi- podit kreslí o polovinu kratší epipoditu nepravého, jenž dle jeho výkresů není holý, prs'ovitý, nýbrž spíše lamellovitý, úzký, po celém okraji obrvený stejným způsobem jako exo- a endopodit: —
P. MavER ve své práci o metamorfose Palaemoneta varians Leach, kreslí a popisuje organisaci jednoduchých a dvojitých epipoditů 2. párunožeku © a S velmi podobně ku poměrům, které jsem popisovali pro Atyaëphyru. [17.]
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 6] nisace. Přitomnost tohoto epipoditu jest v monografii Joly-ho úplné přehlédnuta, ačkoliv autor v textu podává výklad tvaru endopoditu samců i samiček a spolu je kreslí na figurách v tabulce ([11.] . fie. 20., c). Tento epipodit 1. páru samečků také na svém konci nese chitinovité háčky S oněmi paličkami. Endopodit 1. páru u samiček jest opět lamella do délky i šířky velmi silně zredukovaná, obrysu špičatě vejčitého, na vnější hraně posázená řídce obrvenými štětinami, na vnitřním okraji pak zcela holá [Tento kraj, kde u samiček redu- kují se úplně štětiny, odpovídá u samců okraji, na němž sedí jen málo štětin — zcela holých (fig. 31. I. R,, R,)]. Volný konec lamelly
Obr. 32. Pleopodity 2. páru sp. At. d. J. u © (I) a F (II) — II Zakončení epipoditů. Pp, Propodit; En, endopodit; Ex, exopodit; Ep, epipodit; Æp,, druhý epipodit u G.
jest zašpičatělý, holý a má vůči endopoditu samců beze stopy za- nikly epipodit.*) (fig. 31. I. En.) Lamelly exopoditové, normální organisace bývají u samců užší nežli u samic. [Na fig. 32. I. II. jsou
*) Na tuto důl. okolnost Jony [11.] rovněž neupozorňuje. O epipoditech 2. páru u © a J' praví: „On voit en outre, au bord interne de la plus petite pa- lette des pattes sous-abdominales, un appendice conigue et velu, qui manque à la femelle, et à la base de cet appendice un autre organe plus petit, cylindrique, et terminé par un renflement garni de tubercules rougeâtres, lequel n' est peut-être pas sans usage an moment de la copulation. Enfin, le pédicule de toutes les fausses pattes est plus épais, plus charnu, mais les lames ou palettes sont moins longues et moins larges que chez la femelle“ [pag. 43.].
Y 1-3 s
62 1. Arthur Brožek:
části sobě odpovídající stejně označeny, takže lépe tuto věc ob- jasní. —|
Poslední, 6. pár abdominálních okončin jest tvarem součástí od- chylný od pleopoditů dosud popsaných (fig. 30. d.). Jeho propodit slabě sploštělý jest tak dlouhý jako široký, a jest v délce rovný jen asi "ně délky obou lamell. Při vnější straně jeho okraj vybíhá v plochý trnový výběžek. Exopodit i endopodit (bez epipodiálního přívěsku) jsou protáhle-ovální. Endopodit jest po celém okraji posázen štětinami obrvenými, kdežto exopodit pouze na vnitřním okraji a na distálním. Vnější okraj tvoří holou, kýlnatou hranu, silněji zchitini-
Obr. 33. Zakončení exopoditové lamelly na 6. pleopoditu. — a, Krajní trn; 9, speřené štětiny.
sovanou, zcela rovnou, kteráž zakončuje se hrotem. (Analogicky jako u „Šupiny“, exopoditu 2. páru antenn.) Mezi hrotem a obloukovitým štětinatým okrajem sedí jediný, mohutny, odélänkovanÿ trn. (fig. 33. a). Tento jest vždy jediný na každém exopoditu, jen výminkou byl podvojen u exempláře, jehož postranní trny čelsonu i okrajni dt- stálná truy byly podvojeny. ([27.] fig. 6., 4 c.) Od tohoto trnu napříč la- melly táhne se kloubní prohnutá linie, v níž zaokrouhlený konec lamelly se může přeložiti. Tato linie jest dokonale patrná u Palae- moneta, na Atyaöphyrach byla jen velmi slabě naznačena, u veisiny mých exemplářů chyběla. Okrajní štětiny obrvené, při basích duté,
mr
a 10 "
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 63 jsou v kloubních insercích pohyblivé a podmiňují zoubkování kraje lamell. Poblize trnu (a) exopoditu pozorujeme řídce dlouhé, vlásko- vité, holé štětiny.
Dimmense všech šesti párů abdom. okončin dle 30 exemplářů ukazuje tabulka XVI. (Tab. v příloze.)
Dodatek k literatuře.*)
11. M. Jony: „Études sur les moeurs, le développement et les métamophoses d'une petite Salicogue d’eau douce (Caridina Desmarestii) suivies de quelques réflexions sur les métamorphose: des Crustacés Décapodes en general.“ In: Annales des sciences nat. Seconde ser. Tome XIX. (Zool.) 1843. Paris. (pag. 34—86.) Avec 2 pl.
27. A. BroZex: „Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii Joly z jezera Skadarského“. Věstník kr. čes. spol. náuk v Praze, XI. Roč. 1904, pag. 79.
28. Dr. G. DovckER: „On variation of the rostrum in Palaemonetes vulgaris Herbst“. — In: „The American Naturalist etc.“ Boston. Vol. XXXIV. No. 404. 1900.
29. E. L. Bouvier: ,,Atyaëph. desm. en Tunisie“, pag. 245. in „Bul. de la soc. entomol. de France“. 1903.
*) Ostatní literatura [13. 14. 15., 16 a 17.] jest v I. části práce. (,,Vést. kr. čes. spol. nauk“ v Praze. IX. Roč. 1904.)
8
64 I. Arthur Brožek:
Résumé.
Der vorliegende Teil der variations-statistischen Untersuchungen über Atyaöphyra desmarestii (Joly) aus dem Skutari-See befasst sich mit der Meristik und äusseren Morphologie der genannten Species.*) — In allen Dimmensions-Tafeln sind die Angaben in der Längeeinheit A = 003672 mm gemessen. Minima und Maxima in den letzten Reihen stellen die zwei extremen Dimmensions-Varianten dar, da PA)
2
der Durchschnittswert — nach der Formel —— ausgezählt (2 = die
Dimmension, » = die Zahl der gemessenen Exemplaren) — an- nähernd dem Mittelwert [27. p. 14] bei Variation entspricht und die unter 30 gemessenen Individuen häufigste Mittel-Variante (= Normal- variante) vorstellt. In allen Dimmensionstafeln sind die Exemplare nach den Zahlen 1—30 gleich der steigenden Carapaxtotallänge (Rostrum und Carapax) angeordnet.
A. Das Tegument des Carapaxes, durch das typische Rostrum (mit der Kombination der oberen Stacheln-Reihe und den unteren Zähnen) charakteristisch, ist ganz einfach, ohne Falten, schwach und sehr wenig inkrustiert. An der Basis des Rostrum befindet sich an jeder Seite ein Supraorbitalstachel und vorne am Rande ein flacher Antennalstachel. Von den sechs Abdominalsegmenten sind das II., V. und VI. durch ihre eigentliche Form charakterisiert. (Fig. 2.) Die Dimmensionen, gleich wie auf den Figuren 1, 2. eingetragen, befinden sich auf der Tafel I. (I. Beilage).
B. «) Die praeoralen Extremitäten:
Die 1. Antennen (Antennulae) bestehen aus 3gliederigem Schaft, dessen distales Glied 2 Geisseln trägt. Die äussere Geissel ist in der Mitte etwas stärker als die innere, die eine normale Form aufweist. Die Vergleichung der äusseren Geissel mit derjenigen von Palaemo- netes zeigt, dass die Verdickung bei Atyaöphyra der 3. Geissel bei Palaemonetes entspricht. Das I. Schaftglied trägst an der äusseren Seite eine mächtige Spina antennalis und sein vorderer Rand läuft in eine kleine Ovalplatte (a, Fig. 4,) aus, welche nach der
*) Eine neue (1903) Süsswasser-Localität: Milliane-Strom in der Zaghouan- Umgebung in Tunis ergänzt die Uebersicht [pag. 1.] von der geographischen Ver- breitung dieser Species und bestätigt gleich die Meinung von dem posttertiären Alter derselben als einer Süsswasserform bezüglich zu den Verhältnissen der Montenegrischen Localität [29.], [27. pag. 1—6].
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 65
Vergleichung mit dem I. Schaftgliede bei Palaemonetes einer sehr stark reducierten, schuppenartigen Verbreitung (welche der Form nach mit der Schuppe der 2. Antenne stimmt) entspricht. Auch noch in anderen Detailen der äusseren Morphologie (siehe Text pag. 8—9 und Fig. 4. — a, b, c, d) erkennen wir aus der Vergleichung der homo- logen Teile eine allgemeine Reduktion der Antennorgane (von gleicher physiologischen Bedeutung) bei Atyaëphyra gegen denjenigen bei Palaemonetes. Für dasselbe spricht auch der volle Mangel von Statocyste in der Basis des I. Schaftgliedes, bei Afyaëphyra gegen die schon makroskopisch sichtbare bei Palaemonetes. Die Dimmensionen befinden sich auf der II. Tafel (pag. 3.).
Die 2. Antenne, bei welcher sich die Schuppe mächtig entwickelt hat, zeigt normale Organisation wie bei allen Afyiden und Palaemo- mden (Fig. 5. Text pag. 10.—12.).
Die Stielaugen von Atyaëphyra entbehren des punktförmigen „Nebenauges“, welches bei Palaemonetes deutlich hinter der Fasseten- fläche an der oberen Seite des Augenstieles hervortritt. Bezüglich der Dimmensionen vergl. die Tafel IV. (pag. 14.)
B) Die postoralen Extremitäten:
Die Mandibeln sind ganz einfach, ohne Palpus, in der Mitte durch eine Einschnürung in das vordere, aus zwei Lamellen bestehende Molarfortsatz und in das hintere, musculóse Manubrium eingeteilt. Die .untere kauende Lamelle ist mit 3—4 starken gegenseitig in ein- ander greifenden Zähnen versehen, die zweite, obere dient als ein Lenkapparat bei der Bewegung der Mandibeln und besitzt deswegen auf seiner oberen Partie ein Gelenk und gelenkartige Kante, mit welcher sie sich an die Kante der Oberlippe stützt. (Siehe die Be- schreibung auf pag. 16. und die Fig. 7.) In der Regel sind die beider- seitigen Mandibelzähne paarig und in normalen Fällen auf der linken und rechten Seite in derselben Zahl vorhanden. Wir bemerken noch dabei eine interresante Asymmetrie in der Zahl der Zähne der linken und rechten Seite, welche dadurch hervorgerufen wird, dass normaler- weise ein Zahn sich selbständig auf dem vorderen Rande der linken Mandibel unpaar, isoliert entwickelt. Denselben habe ich im Symbol
= mit 1 bezeichnet. (Siehe Fig. 7., Taf. V. n + I, n +0.) Diese
Asymmetrie bei Atyačphyra ist von einem besonderen Interesse mit Rücksicht auf einen ganz ähnlichen Fall bei Palaemonetes, wo auch die linke Mandibel immer (bei normalen Exemplaren) um 1 Zahn mehr aufweist, wo aber der unpaare Zahn nicht isoliert bleibt, sondern
Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 5
66 I. Arthur Brožek:
sich in eine einzige Reihe mit den anderen (paarigen) (x) Zähnen stellt. Diese Asymmetrie ist bei Palaemonetes varians (siehe Boas: Kleinere carcinol. Mitth. ete. [14]) für die Süsswasserformen charakteristisch, während bei den Meeresformen der unpaare Zahn — dem isolierten bei Atyačphyra entsprechend — völlig verschwindet. Die Zahl der paarigen Mandibelzähne bei Atyačphyra variiert in den Grenzen 3—5. Die innere Kante der unteren Lamelle des Molarfortsatzes besitzt hinter den Zähnchen einen rechteckigen Einschnitt mit 6—8 festen Kauborsten, deren Zahl wieder variiert. (Siehe Taf. V.) Endlich folgt gleich hinter diesen ein stark chitinöser Rand mit einem dichten Borsten-Büschel. (Fig S.) Manubrium ist sehr musculôs. Die Dim- mensionen — wie sie auf den Figuren (Fig. 7.) abgebildet sind — stellt die Taf. V. dar.
Die erste Maxille besteht aus einem fingerförmigen Palpus, aus einer Kaulade und aus einer behaarten Platte. Die kauende Kante ist parallel mit dem Rande (derselbe ist frei) auf der oberen und unteren Seite mit einer Reihe kurzer Stachelzähne versehen. Die anderen Details sind aus der genauen Beschreibung und den Abbildungen (Fig. 9. und 10.) klar. Die Dimmensionen befinden sich auf der VI. Tafel.
Die zweite Mazxille ist aus 2 Kauladenplatten (A, B), einem deutlichen Palpus und einer mächtig ausgewickelten Exopoditen- lamelle zusammengesetzt. (Fig. 11.) Der palpus ist sehr einfach, an der Basis flach verbreitet, am Ende mit 1—3 Spürborsten versehen. Das Exopodit trägt am ganzen Rand behaarte Borsten und sein hinteres verengtes, schief abgestumpftes Ende endet mit längeren, mächtigen, schwach behaarten Borsten.
Die vordere Kauladenplatte (A), welche sich unvollständig in
2 Teile spaltet, hat eine mächtige Behaarung mit einigen Borsten
von typischer Form (Fig. 14. «, 8, y) und mit charakteristischer Anordnung derselben in schiefe und mit dem Rande parallele Reihen. (Fig. 13.) Die hintere, ovale Kauladenplatte (B) ist an ihrem Rand mit dicht aneinander einreihig anliegenden Haar- borsten (x) besetzt. Die Dimmensionen einiger Teile im A gemessen zeigt die Taf. VII. pag. 30.
Das 1. Maxilliped ist in seiner Organisation ganz ähnlich der
vorhergehenden Extremität. Es hat einen sehr deutlichen Palpus,
dann eine äussere Exopoditenlamelle, vorn mit engem Fortsatze und
mit 2 inneren Kauladenplatten, von welchen die vordere (A) ein-
heitlich ist. Der Kaurand namentlich der ersten Lamelle À (die:
T
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 67
hintere, ovale ist schwach mit Borsten besetzt) ist durch Borsten von typischer Form (Fig. 17. «, B.) und Anordnung (Fig. 18.) charakterisiert. Die Basis der Extremität trägt einen einfachen, kurzen Fortsatz, (rudimentäre Kiemenanlagen nach Jory). Die Dimmen- sionen sind auf der Taf. VIII. zusammengestellt und stimmen mit den in Fig. 15. bezeichneten Dimmensionen ein.
Das 2. Maxilliped erinnert nur durch die Abplattung des distalen Gliedes (Kauladenplatte) auf die vorhergehenden Extremitäten, und nähert sich sonst dem 3. Maxilliped. Die Kauladenplatte trägt wieder auf ihrem stark und breit in die Fläche chitinisierten Rande eine mächtige Behaarung, die auf beiden Flächen typisch ange- ordnet ist (Fig. 21., 1. 2.). Diese Anordnung entspricht den Verhältnissen bei den zwei vorhergehenden Gliedmassenpaaren. Die Kaulade sitzt auf einem gegliederten Schafte. Aus dem Basalgliede tritt ein geisselförmiges Exopodit (wie es der Fall ist schon bei allen folgenden Extremitäten-Paaren) auf. Nahe daneben ist eine einfache kämmchen- fórmige Kieme vorhanden. Durch diese Verhältnisse stellt diese Extremität in der Organisation einen Uebergang, zu den nach- folgenden Paaren vor. (Text. pag. 36.—40. Fig. 19., 20., 21.) Die Dimmensionen enthält die Taf. IX. pag. 40.
Das 3. Maxilliped gleicht der äusseren Form nach, im Allgemeinen ganz den echten Beinfüssen. Sein Endopodit ist 4gliederig; und von seinem Basalgliede ragt ein geisselförmiges Exopodit vor. Das letzte Glied des Endopodits, das mit einer Stachelkralle endigt, ist an der Innenseite seiner ganzen Länge nach mit eigenartigen Stachelborsten besetzt (Fig. 23. II. a), die in Gruppen von je 6—7 (auch mehr) in transversalen Reihen angeordnet sind. Diese trans- versalen Reihen erinnern noch auf die schiefen Reihen der vorher- gehenden Extremitäten. Die Kiemen besitzen schon beinahe diesselbe Form, wie bei den Thoraxfüssen, aber sie sind noch nicht so voll- kommen entwickelt. Als Stütze für dieselben bemerken wir da zum erstenmal einen hackenförmigen Epipodialanhang (Fig. 23. III. p.), der die Gattung Atyačphyra charakterisirt.
Die Pereiopoden. Die zwei ersten Paare haben eine völlig mit- einander gleiche Organisation und unterscheiden sich nur durch die Dimmensionen und äusseren Habitus. Vom Basalgliede entspringt ein geisselfórmiges Exopodit und das 7gliederige Endopodit, dessen zwei letzten Glieder die Scheere bilden. Jeder Finger derselben ist Stark auf der Spitze behaart. (Fig, 24. I. u. II.; 25., 1. u. 26.) Die hintere Partie des Propodit kann sich in eine Aushöhlung des vorderen Endes
5*
68 Arthur Brožek:
des Carpopodit einschalten. (Ein Charakter der Familie Afyidae, nach E. Orrmanx.) Auf dem Basaloliede sieht man wieder die zwei- reihig blätterige Kiemen neben dem hackenförmigen Epipodialanhang. Neben diesem setzen sich auf einem niederen chitinösen Höcker die Coxopoditborsten auf. (Fig. 25. 3.) Die Dimmensionen der beiden Paare befinden sich auf den Tafeln XI., XII. zu welchen die Figuren 24. I- u. II. gehören.
Auch die nachfolgenden 3 Paare der Schreitbeine weisen eine semeinschaftliche Organisation auf. Durch das Tarsalglied (Fig. 29., III.) unterscheidet sich das letzte (5.) Paar hauptsächlich von den vorhergehenden (Fig. 29., II.) zwei Paaren. Diese 3 Schreitbeine entbehren schon der geisselformigen Exopoditen (ein Charakter für Atyaëphyra), von denen nur ein kleiner Rest (a) (Fig. 28. 1.) übrig- bleibt. Die Dimmensionen mit den Textfiguren No. 27. I. u. 11. übereinstimmend sind in die Tafeln XIII., XIV. und XV. einge- tragen. Die Kiemen sind vollständig als fácherfómige aus 2 Reihen von dünnen Plättchen bestehende Kiemen gebildet. Die hacken- förmigen Epipodialanhänge sind an jedem Paar in bester Entwicklung vorhanden. (Fig. 28. II.) Unter meinem Materiale bin ich auf eine Tarsaldeformation bei dem 3. Periopode (3. Thoraxfusse) gekommen, welche die Fig. 29. I. a. darstellt. Dieselbe trug eine abnormal entwickelte Scheere. Sie war nur auf der linken Seite und beweist als ein Rückschlag bei der Scheeren-Entwickelung die bekannte Homologie des Tarsalgliedes mit dem Scheerenfinger (Dactylo- podit). Bei dieser Deformität war der Finger unbeweglich und ganz dem Tarsus gleich.
Die Pleopoden. Alle 6 Paare sind nach gleichem Plan gebaut und besitzen das basale, längliche, abgeplattete Propodit, welches die Exo- und Endopoditenlamelle trägt. Die letzteren sind auf den Rändern mit behaarten Borsten versehen. (Mit Ausnahme des letzten Paares.) Das Exopodit hat auf seiner inneren Seite einen Epipodialanhang von typischer Form (Fig. 32. II.), einen fingerförmigen Anhang ‚versehenen am Ende mit spiralen, schlägelartigen, chitinösen Hacken. Dem 1 Paare beim Weibchen fehlt dieser ganz, auch die Dimmensionen des Endopodites mit glatten Rändern sind kleiner. Beim Männchen ist das Endopodit zwar auch reduciert, aber trägt noch endständig einen wohl entwickelten Epipodialanhang. Das Fehlen des Epipodialan- hanges beim Weibchen und seine endständige Stellung bildet ein charakteristisches Kennzeichen unserer Species. In grösster Entfaltung kommen die Epipodialanhänge auf dem 2. Paare vor. Beim Weibchen
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 69
sind sie einfach, fingerförmig, aber bei den Männchen sind sie als ein äusserer fingerförmiger und ein innerer, mit 3—4 Spürborsten versehener Anhang vorhanden. Das letzte Pleopodenpaar, welches mit Telson den Schwanzfächer bildet, weicht durch die Form seiner Teile bedeutend von den übrigen ab. Sein Basalglied ist kurz, Endopoditlamelle oval; Exopodit mit glattem geradem, an dem distalen Ende in Stachel auslaufendem Rande versehen. Zwischen diesen und dem ovalen, mit behaarten Borsten besetzten Rande befindet sich ein Dorn, welchen ich nur einmal gedoppelt fand bei demselben Exemplare, wo auch die endlichen (äusseren) distalen Stacheln und die seitlichen Paardörnchen vom Telson verdoppelt waren. Auch die Dimmensionen, mit den Abbildungen Fig. 30. zustimmend sind auf der Tafel XVI. eingetragen. Die Verhältnissen von allen 6. Pleopoditen-Paare sind viel genauer im Text pag. 54.—63. und in den Abbildungen Fig. 30., 31. u. 32. dargestellt.
Zakončuje touto II. částí výsledky své práce, používám této příležitosti, abych vyslovil své uctivé díky svému učiteli p. prof. dr. F. VEjpovskému za všestrannou přízeň a podporu práci mojí proka- zovanou; též p. prof. dr. Ar. MRázkovr srdečně děkuji za ochotné přenechání celého, bohatého materialu Atyaëphyr a zapůjčení nejdü- ležitější litteratury, jakož i p. asistentu dr. E. Menczovr za různé rady, jež mi během práce ochotně poskytl.
XVI. Tabulka: Dimmense pleopodit sp. Atyačphyré desm. Joly. (A = 0:03672 mm).
TEE KE ES EN EN Te slěls|s | à à | | 5 2 5 saıE LE) ses ale VE za Eee ZB EEE NEE s | = =) S =] = =) = = = = TE 7] = = = aa | | o = S = l = = = =
S a A a "A A A vB! dE A A OM | IA | a > A | à | : vi
IDE a le a = Ba 2 FE | Erz VE R 2 0 C re | U nn nm Et T T a (Z M ZA | els be
| | | = T
1. sm ja. | wu 7 43 u 15 11 9 16 9 2 (u 11 4 20 10 | 27 8 22 4 22 10 29 B (28 10 27 6 31 | 4 19 6 3 2. a9 an EE CPC le | 16 (12 oz 8 | je jaz 4 |e2 (0 | 28 a 128 2 les (11 30 a |» 11 7 |»2 | 4 |19 7 3 8 (E EN 7 48 12 16 12 8 17 8 21) 6 18 4 20 10 | 28 7 24 4 22 11 28 7 |"53 11 6 22 4 19 5 3 4. a2 EE) 16 9 49 12 16 13 (10 20 10. (025 7 19 6 || 22 12 28 | 8 25 6. 24 12 81 8 126 12 30 Ze 5 ||22 10 4 5. |40 |150 16 10 13 15 13 (10 18. MO 25° 7 19 4 22 11 30 7 25 5 | 23 11 31 CN 28 12 30 7. (25 422 6 4 6 | |50 (16 9 12 17 13° 1102720 9 2 NT 20 4 1 11 29 8 24 6 24, | 11 81 7 | 25 11 30 G. 25 © || 7 4 7. 43150) m | 13 16 12 (10 18 9 | 25 8 |20 5 21 10 30 8 2 5 22 11 32 S "27 11 30 3 25 B. 20 10 |— 2 | 6 9 3 8. ||41 |č0 17 8 13 17 13 [10 15 10 25 | 8 19 4 22 11 30 8 24 6 25 12 31 9 13° | 29 S 25 5 21 6 9 |28 | o 7 3 9. | 41 19 17 | 13 17 13 (10 18 9 25 | 7 | 5 11 30 8. | 25 e ||23 12 32 8 26 12 30 7 25 B 21 6 |10 | 29, | 6 11 3 10. 46. |54 | 14 16 1810 20 | 11 27 7 18 _ 22 12 32 9 27 6 | 26 13 34 9 |28 6 12 33 gr 28 B |22 a a (m | à 11 4 1. 47 |/55 18 14 2 M iu 20 | 12 30 9 24 6 25 12 (85 | 9 | 29 6 |28 NET 10 (31 7 14 36 9 29 6 | 25 8 ja a 6 14 4 12. 45 57 19 15 20 15 11 21 13 30 9 24 6 |25 13 36 10 30 7 | 27 14 37 10 | 32 7 29 13 36 9 30 6 23 8 12 32 6 10 4 13. 48 (60 20 10 | 60 16 23 15 (12 22 12 32 8 25 5 | 26 14 38 10 31 1 127 14 | 39 10 | 34 7 28 13 36 9 132 7 25 8 2 JED | © 9 4 14. |50 ot 18. 107759 15 20 15 (12 20 12 30 8 24 6 25 O 36, 9 30 5 | 30 14 36 10 32 T |"30 ET 8 ED 1 A Et 13 6 | | 6 13 5 15. 50 |60 | 20 10 | 60 15 21 15 (11 21 12 31 9 25 6 27 14 36 11 31 7 |129 14 38 10 [31 7 30 13 36 9 |29 6 |28 7 11 3 | 5 s 4 16. 48 |57 20 11 57 15 18 15 |12 23 | 12 31 9 95 5 30 13 36 10 |30 6 80 15 36 10 |31 7 31 13 35 8 7302 12626 8 11 34 5 10 4 1. 49 | 50 |20 11 59 15 18 15 |10 CSD) 32 955 5 || 29 12 36 © 31 6 | 31 13 37 10 33 7 30 12 36 9 (26 | 6 a 11 6 (33 | 6 9 4 18. 50 | 60 21 10 | 60 16 20 15 |12 2 | 31 9 5 6 |30 15 38 10 | 81 7 80 NET) 10 34 8 31 15 37 Où et | & | s u |3 | 7 12 5 19. MO | 59 20 |10 | 09 16 21 15 |12 2 Le 32 8 4 5 26 14 — 10 | 30 7 :| 28 14 38 9 _ 7 30 14 36 COUPE LD (ee 8 © 033 7 9 4 20. ||50 |60 |20 (15 50 15 21 16 |12 CITE) 34 9 En 6 — | (= =. | 23 8 u 3 | 5 11 4 21. 62 63 | 21 11 63 17 21 16 | 11 22 [11371733 9 |x ö 28 14 36 11 26 7 30 16 | 39 11 36 7 || 31 15 | 38 WE | © | 9 © JE 7, 12 5 225 02 j6£ (28 11 68 16 18 17 12 B4013 36 om 7 30 15 41 11 35 8 ls? 15 41 11 35 s 33 10, ni 10 |35 | 7 (30 8 12° | 7 11 4 23. ECTS CTI SE) 63 14 20 17 | 14 2 M2 36 B lé 6 30 15 41 11 a | 8 as 15 | 42 10 35 s 32 15 (40 9 84 1 6 ||29 a jia. | 6 11 5 24. ||53 NON RCE) 14 60 12 20 16 11 23 (18 KT 8 5 || 30 13 40 10 33 7. ‘80 15 42 10 36 8 | 30 15 | 40 UE | 7 30 8 12 | 35 6 11 4 25. | 51 161 22 11 60 16 21 16113 20 | 14 84 |10 = 6 | 30 15 38 11 33 8 | 30 15 | 39 11 35 E EE) 15 | 88 9 130 | 7 31 8 12 35 6 12 4 67 24 14 | 66 1828 18, | 14 26 14 36 9 | 6 -| 31 15 (40 10 34 | 16. | 42 11 35 7 35 16 40 10 133 76 150 7 12 36 7 10 5
66 28 12 67 17 20 18 |13 25 |13 = |= 28 5 31 14 36 12 3£ 8 33 16 38 11 37 8 33 14 42 10 35 | a 29 8 12 37 8 10 5
69 oo Mt 69 18.20 18 |16 26 | 14 a | 37 7 32 17 43 12 38 8 34 17 45 12 39 9 34 16 46. 11 38 MEN 30 10 15 |42 | 8 13 5
60 (20 11 60 15 21 ©. (jm (M ati 31 CR CET 12 — 10 29 6 |.28 12 38 9 31 6 | 29 13 36 s |29 6 27 2 7 | 14 3
66 24 12 67 17 20 | 21 12 31 25 6 27. 14 36 10 31 7 29 14 38 10 31 7 29 13 36 10 296) 27 11 7 33 | 8 10 4
A | BER En | Dr UP ME M V M U = LL
43 14 d 45 11 15 11 8 16 8 21 6 11 4 20 10 | 27 7 22 + |122 7 2 re | 10 27 6 21 4 | 19 5 6 23 3 6 3
Průměr || 47:87| 67:38 | 1973| 10:97 | 07:17 | 1457| 18:83 | 1473 | 11:28 21:1 | 1147 | 29:82| 8-27 23:31 | 5:24] 25:93) 12:89) 3469| 944 | 29:06 | 6:34) 27:72 9:43 13:21 | 35 8:52| 28:89| 572] 26 8:23 | 10976 | 323 | 613 | 1013| 4 Max. ||57 |69 | 25 15 | 69 18 | 23 is (160. 126 | 14 36 ET 37 31 17 43 12 34 8 | 34 1 16 45 11 | 38 | 8 | 31 13 15 | 42 s |14 5
= ge vr. par. == V. pár, SE: IV. pár. => ar TIT. par, S E = I. pár. *) Tento jedinec měl podyojené krajní trny a na exopoditech 6. páru a jemu také náležel telson, na němž všechny elementy (mimo distál. speř. štětiny) byly podyojeny. (Viz (27.] pag. 54. Fig. 6, 44c.)
I. Tabulka : Dimmense tegumentu sp: A'yaöphyra desmarestü Joly. = 003672 mm). II. Abdomen.
I. Cephalothorax.
= Thorax * Tel. U zuge] NÉE = k x I & * VI. čl VIT. či. (telson) sE = PE EB BEBE EEE EEE EEE = 12121215 |< | Pannen | Úhel záře SE == | LS | Darren | nel zářezu č ES | č (čs = EEN 3222| == EES 23 22 | >> EEE ENÉ | SN) EN EN 8,8 | one | ey NS ES (EVS | 8 | 5 | numer | (opočioný) NESE: E JE BOS S | Ease 8 | E | E E Pla | Z EEE j SAINS ENÉ s Da rate En ET EHEN CO EME MTG AoE | K2 O (EC EE (Er EU | m der Aa ER FE LATE Tale ler | | I n | G | 15 | 12 | 6 |14 | 163 133070 [36 |45 [43 | sı (ss (16. | 39 (44 || 29 | 41 | 82 | 18 (40. (37 36 26 | 38 (22 |20 (30 | 14 | 1390 1/30 | 139 |> 18 126 [24 | 17 jız (13 1869 4/26“ | 185, | 35 (an 34 o 19. |50 8 lis | z (a MEN EN LE ES 1361462 |40 46 |42 | 85 (a2 (16 | 46 |45. || 28 | 48 | 82 | 80 (41 as 37 80 | 38 (25 21 20 | 16 | 3498/30" (184 (22 | 21 (29 18 |vo [14 1479 9/58" | 137, 26 |45 33 |18 lis lass | toi (z (s. | | 80. | 10|0|16 | (69 136 67 |85 Jai [39 | so (88 |49 (19 | 43 j4s | 86 | 46 | 34 | 19 (40. (35 38 | 30 | 33 (22 (22 (20 | 15 | 1380001350 1581) 32: | 28) (27 (2 18 [18 |14 131019514 | 135 27 |48 35 |I8. [25 (19 43 9 |16 | 8 a | ola 1) 61 70 141 40 46 |41 90 146 — [18 45 30 | 47 | 36 | 20 (42 138 40 |36 36 |23 |22 21 16 13606660 136 34 23 |28 |24 19 |20 [16 134051 44 135 28 |61 46 [19 |23 |20 (50 9 116 |— Bel, | 26 9 6 [16 72 142 70 40 46 |43 90 43 |57 19 45 28 | 4 86 | 22 | 45» 40 38 |26 87 |24 [23 [21 17 13404930" 134, (33 22729 20 19 |20 (16 1340615 4“ 135 27 (62 |24 33 |19 |23 |20 |50 10 |15 |— a | 8872| 12] o 16 | 14 |69 |48 |47 si az | 43 | — | 31 | 47 | 34 | 20 | — [42 | 60 |25 [40 (32 | 40 (26 (23 |22 | 16 | 38025"10" | 138/, (54 | 30 |sı (26 | 18 (19 (14 136088— | 1359, | 29 155 (26 | 36 (20 22 538 | 10 dis | 8 5 | 7 | 17 | 25 6 |16 75 145 70. |36 145 51 118 48 |46 30 | 52 | 37 | 26 (45 139 67 [27 [41 |38 41 126 21 16 136023 16 136!/, |35 24 |33 |27 19 14 136045°46 | 136"), 29 [66 |27 37 |23 20 10/16. |10 NET 148 ||78 |45 | 51 = |18 | as far | 30 49 | 45 | 20 (45 40 | 53 [26 Jar (sz | 30 [es a3 | 17 | 147939006" | 1372, (85 | 24 (32 jse | 19 14 1380 1736“ | 138 29 (52 (27 | 36 (20 20 1 ji | 8 8 | 32 | 9| 615 is || 150, ine (42 (49 59 (18 | 40 |45 || 28 | 46 | 38 | 21 (43, (40. | 47 (20 | 30 (27 | a8 (25 jet (24 | 16 | 399 1/18“ | 189. (BY |(24 |sı los | 20 15 1360574 6% | 136 28 |62 (26 | 33 19 21 |50 9 [16 | 8 5 8 | 16 | 23 6 |16 85 150 70 |42 |49 60 119 | 46 28 | 50 | 38 21 147 42 60 |25 |42 31 40 [30 |21 22 16 136052344 136%/, [37 27 |33 |27 20 16 136° 31° 54" 1351}, | 30 |56 |28 36 |23 2 66 | 10 jaz 9 5 9 | 7 7 |16 | 0 165 ||76 |46 |56 60 |20 34 | 60 | 41 so (49 | 63 (33, (sč (38 | 47 | 30 |26 |26 | 19 | 1360184444 | 1360, Ina | 25 137 |29 | 23 17 13793926“ | 187 33 [ot |30 | 43 (26 A (62 | 14 lis | 9 3 9 6 |16 | 87 166 79. |49 [65 70 |20 35 | 68 | 42 51 46 62 [28 [45 132 45 |27 (125 jz 18 130° 57’ 26 137 37 27 |36 21 16 1360281164 | 166 32 |60 |30 37 |26 24 |63 11 |18 |10 5 9 7 [18 | 90 165 78 43 |56 69 (22 36 60 | 44 62 50 62 [30 |45 |39 46 |30 [27 |27 30 136° 31/22 136!/, |39 28 |36 23 17 15793926“ | 137'/, 32 |63 [30 41 |25 21 |61 11 [18 9 4 9 20 7 [16 | 93 170 77 |43 |54 66) |21 30 | 65 | 41 50 48 68 [28s |47 43 |31 [27 |25 19 137521416 137%, (40 28 |34 (30 22 16 13802510) | 188, | 34 30 43 [24 |28 |24 (oa 11 18 |10 16 6 | 9 | 28 | 26 7 |18 91 171 80 |45 |55 67 ||22 34 | 60 | 43 61 |48 63 |30 |46 46 |30 25 19 13591958" 1351/; (39 26 |36 16 137° 30/26" 137]; 33 30 43 |24 |28 |23 60 13 |19 |10 16 81 | 10 | 26 | 20. NOM (86 | 171 86 160 (66 — |20 35 | 58 | 42 | 30 (51 (47 | 68 |80 |47 47 |s1 |26 (45 | 19 | 13601834 | 1a61/, (41 || 26 |37 3 jı7 136039156“ | 136, | 83 (65 |30 | 47 [25 (29 (33 (or | 14 [19 (u 17 4 (m 20 | 7/17 (90 | 172 82 (46 |54 70 [21 86 | 67 | 43 | 26 |52 [47 | co (av Jas 46 (29 (27 |26 | au | 197021716” | 1872 (41 | 28 | 348 30 | 22 (22 io 18716 84 |1s7, | a4 (60 [ao | 41 (28 (37 (2 oa | 12 [io lo 18 126 l 10 81 B [18 (91 175 B2 |49 |69 63 123 57 37 | 69 | 48 | 24 jo1 (48 60 |32 (46 48 [31 |28 19 13937454 1391/: (39 27 |37 23 [23 |16 13693956" | 136"), | 33 (64 |31 40 |24 (29 |24 (63 12 119. [11 19.128 5 | 10)| 28 818 (95 179 B4 148 |56 61 |20 52 |53 35 | 60 | 42 | 26 62 |44 61 |31 |46 IE 45 [24 [27 |26 19 1389 2160 138 4 29 | 35 (sn 227 22 |16 1370914 s“ | 137%, | 36 |60 |30 38 [46 |30 |24 |57 12 |19 [11 4 10 19 8 |19 |4 179 85 |49 [59 74 les 52 56 | 37 | 68 | 45 | 24 [62 (46 62 |33 (48 38 46 |34 |28 27 19 1390 37/54" 139%), | 41 26 |37 [33 24 (23 |17 13703620“ |1371/, | 34 (683. (32 45 [27 |29 |26 |o2 12 |19 [10 3 | 10 | 30 | 20 | 8 [18 (96 || 180 (84 |51 (ou 73. leg | 67 (56. || 40 | 62 | 44 | 30 (51 las | 66 [33 (49 (at | 49 (30 (29 Jas | 20 | 1380764" | isay, (42 || 27 (38 |sı | 24 [17 138%30"56“ | 138'/, | as (ot |s2 | 44 (26 (30 (24 er | 12 (19 ho 8 | 10 | 34 | 19, 8 (21 (97 || 180 83 (66 |67 — lea, | 61 l'es | 42 | 78 | 60 | 82 (58 ||50 | 74 |30 (61 64 |29 so [so | 21 | 1399 4/20 | 189. (46 | 34 jat |33 | 26 18 13704966 | 1872/, | 46 (66 134 | 42 (27 jar (26 (70 | 19 (20 (ie 5 10 | 28 | 29 8 |19 97 182 85 |48 [68 72 |123 | 68 (63 | 40 | 65 | 60 | 33 |66 |51 70 |31 |61 |s2 60 (34 [27 |o7 20 1300317224 136!/, | 46 32 140 [34 24 18 1300 54/24 137 47 35 46 (26. |32 |26 (71 | 16 (20 |— 4 9 | 37 | 16 8 |19 95 185 90 |46 |56 75) |24 58 |56 | 36 | 62 | 46 | 26 |53 |48 66 |31 |47 |34 60 |32 |31 |so 23 136911438 135!/, |42 29 |38 |32 26 18 138240! 26“ 138'/, | 36 |65 |32 42 [26 |s0 |25 |67 14 (19. (10 26 |26 6 11 | 28 | 26 9 |20, (99 189 90 [55 (08 — [20 62 | 62 40 | 65 | 45 | 31 |56 |58 71 32 |61 |39 62 |32 |98 |o7 20 1360 9324 135 42 29 (40 |32 25 |25 (18 13704956 | 1379, | 86 |66 (38 48 [26 |31 67 14 [20 | 26 125 4 12 | 30 | 21 8 |20 |100 195 9 |55 [67 75 |21 65 |64 35 | 66 | 49 | 30 |60 |62 72 |34 [63 |86 62 | 33 |29 /|27 21 1369 71684 136 |45 29 |42 |s4 25 |25 |18 13504966 | 187, | 37 |68 |35 45 (29 [33 166 14 [20 (tt 27 |29 4 12 | 33 | 23 | 10 (21 (104 198 94 |54 160 169 26 64 (62 40 | 68 | 50 | 29 [60 |54 74 |35 |ss (48 56 |31 |30 |30 21 1399 1/46 139 47 81 |42 |36 24 jes (17. 13802066" | 1889, | 88 |65 |34 50 (28 (33 70 14 |21 ie 28128 2 22|4|12 9 [20 1107 208 96. 56 (68 74 185 68 (76 || 41 | 67 | 51 | 82 (60 (55 76 |34 |53 (43 68 [82 (32 (32 23 13706236 138 |46 82 [42 |35 27. [28° |20 137024 — 1874), | 40 69 |37 42 (28. (33 73 14 |22 |10 a0 (21 | 8 (10 | 80 | 20 19 143. || 223 | 80 |50 (58 jez er | 53 (65 U 33.| 68 | 41 | 26 (61 (46 | 63 (31 (60 (42 | 47 (38 (27 |26 | 20 | 136010080136 (41 | er (37 | 32 (522 (22 (tu 137981" 8“ | 137:/, | 34 (63 |sı | 43 |% |30 (20 (64 | 18 [19 [10 s0 29 | © | 12 | 19 | 40 | 9 j20 nos | 248, je [09 [re 185 es | 68 |77 | ss | 66 | 60 | a8 |oo (54 | 76 [an los as | 66 [an jso (28 | 20 | 1850860 44 | 186. (45 || 28 [ao Vas | 25 (25 (18 1370490664 | taTy, | 40 (68 |sı | 44 [so (at (29 (74 | 14 jaa (te Min. [17 | 2 i| 9 | oju |es 133 [62 [86 |4ı |39 | ar 26 | 41 | 32 | 18 (40 (36 | 46 ou [26 |26 | as | 00 | OPEN CO Prům (26:33) 8:97) 02] 266! 201] 72/1780) 8957) 17078 | 81:38) 4087] 00:17) 60'03| 10337 84 | 672] 419] 26:2] 50:52)48:97| 61 | 28:08, 45:63|33:43| 46 1379 94504 | 137 | 38-77| 90:8 3628/2968! 419, 29:48|1628| 137° 0/21 | 136%/,,| 326|69:27|2089| 40:4] 23:83] 27:07] 23:18 60:43) Max (81 (7 | 12 (44 | 40 (10 (21 |1as | 948. lisa (60 (72 (os (127 42 | 78 | o1 | 33 |co (68. | 75 (36 56 (39. | 06 13903764 | 1397, (47 | 34 (42 [36 | 27 (28 |20 148940964 | 188!/, | 40 (69. |s8 | 60 jso (31 |29 | | ’ | | | l! I
I
Zusatz zu den Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen,
Von Prof. Dr, Heinrich Barvíř in Prag.
(Vorgelegt in der Sitzung den 13. Januar 1905.)
Die in der Erdkruste mit Einschluss der Atmosphäre enthaltenen © wesentlichsten Elemente sind dem Gewichte nach geordnet: O, Si, Be nes Can Ma, Na, KH, CCI P, SN nach. GrArke)- Sämtliche diese Elemente befinden sich in dem oberen Teile des ersten Diagramms, ja vier oder fünf von den ersteren acht sind Glieder der zweiten kleinen Periode.
Man sieht, wie die queren Reihen des Diagramms nach oben zu an Länge abnehmen, wie die meisten Linien sich dort einander nähern, also gleichsam dorthin konvergieren; mit der Abnahme des Atomgewichtes nimmt also auch die Dichte im Ganzen gegen oben ab, auch die Anzahl der Elemente wird geringer. Bezüglich der even- tuellen Bildung einzelner Elemente aus den anderen liesse es sich im allgemeinen erwarten:
1) dass manche derjenigen Elemente, welche ein kleineres Atomgewicht zeigen, aus anderen, welche ein grösseres a besitzen» durch Spaltung — nach einfachen oder nach komplizierteren Ver- ;hältnissen — hätten entstehen können,
*) Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte beieinigen Elementen; diese Sitzungsber. 1904 Nr. 29, Weitere Bemerkurgen, daselbst Nr. 31.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Clase. 1
9 AL Heinrich Barvir:
2) dass einige Elemente wohl auch — eventuell im Zustande von eigenartigen Modificationen — durch eigentümliche, ebenfalls
nach einfachen oder nach komplizierteren Verhältnissen erfolgte Ver- bindung andere Elemente liefern konnten,
3) dass einige Elemente vielleicht auf mehreren Wegen, also auf mehrfache Weise entstanden sind.
Es sollen hier einige Beispiele von „geraden Reihen“ folgen, in welchen die additiven Verhältnisse der Atomgewichtszahlen der Elemente mit den Forderungen der Annahme von Spaltungserschei- nungen mehr oder weniger übereinstimmen, wobei in der Wirklichkeit freilich auch andere Combinationen durch entsprechende Vertretung sowie auch der umgekehrte Weg der Bildung von Verbindungen als möglich anzunehmen wären.
Eine solche Ueberlegung dürfte schon deswegen nicht jedes Interesse entbehren, da die „geraden Reihen“ von Elementen gebildet werden, bei welchen das Verhältnis zwischen a und d nach der
: d —2 à ! Formel Re dasselbe zu sein scheint. [00
In der Gruppe der Alkalimetalle: Rb 85:4, 2 K + Li 8533, Na, + K 85:25. Na, 46:10, K — Li 46:18. Na, — 2 Na.
Das a von Cs (132:9) lässt sich mit der Summe der übrigen a der Gruppe in einfacheren Verhältnissen nicht vergleichen, da immer eine ziemlich grosse negative Differenz zum Vorschein kommt (Rb+K-+Li=13158 Rb+Na 1515 2 Na,-+-K= 13135). Darin könnte aber vielleicht ein Hinweis auf die Zugehörigkeit noch eines anderen Elements zu den genannten eventuellen Spaltungs- gliederr enthalten sein.
In der Gruppe der Alkalierdmetalle:
Ba 1374, 2 Mg, + Ca 13754 Mo, =2 Mg. Mit Be und Sr entstehen wieder grössere negative Differenzen: Sr + Ca + Be = 1368; Sr 876, Mg, — Be +2? Ca = 879.
Wegen der verhältnismässig geringen in der Erdkruste vor- handenen Menge von Rb, Cs und Ba wäre es aber nicht leicht denkbar, dass alles Na und K bez. Mg und Ca nur durch Spaltung von Rb und Cs resp. von Ba hätte entstehen sollen, man möchte für die Entstehungsweise der ersteren auch auf die Möglichkeit manig- facher Wege denken. Im Diagramm trifft die Richtung Ba — Sr die Stelle des Na und Li. Da nun vom Sr auch die gerade Reihe
Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte. 3
Sr — Mg, — Ca abzweigt, so entsteht die Frage, ob nach der Grósse des a ein Vergleich zwischen Sr, Mg, Ca und Na mit Li móglich wäre. Ist es nun bedeutungslos, dass Ca -- Mg +- Na 8751, Sr = 876? 31 Ga — Li — 18736, Ba 137-4. Dann würde man per analogiam von Ba aus nach unten eine Linie so verlaufend erwarten, dass dieselbe in ihrer oberen Fortsetzung wohl K treffen sollte. Ist es wieder ein Zufall, "dass 3 K+ + Ca= 1375? (Für Sr und Be wieder mit negativen Differenzen: K + Me, + Ca + Be= 1371. Sr + K-+3Ca = 13724.)
Dann würde man auf konsequente Weise fragen, ob die Al- kalierdmetalle nicht etwa ähnliche Beziehungen zu den Elementen der C—-Zr Gruppe zeigen. Aus dem Diagramm Nr. 2 ist es aber ersichtlich, dass die Linie Ce—Zr —Si, auch Ca trifft. Man möchte also nachforschen, ob für das « des Ca Beziehungen zu dem a der Glieder der C—Zr Gruppe bestehen könnten. Ist es wieder bedeu- tungslos, dass, während Ce = 140'25, 3! Ca — 14035, Ti+C--.2Ca = 1403, (Zr+}! Si+(Ca=1402)? Ti 431, 4 C 48. Zr 90'6, 1% Sit Ti 90:7.
Ganz besonders interessant dürfte auch die Reihe C— Ge — Th erscheinen, welche auch Sn treffen würde, falls die Dichte des letzteren zwischen 71 und 72 beträgt. Im Diagramm ist d für Sn mit 729 zu hoch genommen worden, es ist dies die Dichte des geschmolzenen Zinns, während d für das künstlich tetragonal krystallisierte Sn nach Mirzer 718 beträgt, ja für das rhombisch krystallisierte nur 654 ausmachen soll. Die Gerade C— Ge — Sn— Th wäre dann recht be- deutungsvoll, indem sie (ähnlich wie die Gerade B — As — In— Ta — TI) Glieder der nach rechts fallenden Reihen C und Th mit Ge und Sn aus den nach links fallenden Reihen verbinden würde — auch Si? dürfte nur für eine wenig kleinere Dichte in jene Gerade fallen. — Durch diese Umstände erscheint das Th wohl als ein wesentliches Glied des Elementensystems und seine Zerlegung, wie eine solche BASKERVILLE angezeigt hat, würde eine weittragende Bedeutung haben, Die Atomgewichtszahlen der genannten Elemente bilden fast Multipla von 12. Das zugehörige Sn würde auch ein Glied der Reihe Ti— Sn — Pb werden.
Inder Gruppe B—-Sc: B11:0,! Sc 11:02. Sc 441, 1 Y 445. 2 La 2782, 3 Y—-B 2780. Für Al scheinen in der alleinigen Gruppe keine einfachen Relationen zu bestehen.
Die Linie B— Se trifft wohl Sr. Es entsteht die Frage, ob irgend Relationen für a zwischen Sr und den Gliedern seiner Gruppe einer-
1*
4 1X. Heinrich Barvíř:
šeits sowie den Gliedern der Reihe Se — B andererseits môglich wáren.
(Sr87:6, Al + 1! Ca 87:25, 25r 1752, 2 Se + Al 14 Ga'175:45.)
Y 89:0, A1+92 B-+Ca 89:1, Al+ L Se — Ca 89:15.
(B--Y = 1000, 23 Ca 10025.)
Die Gerade La— Y zielt in die Nähe von K. La 13909, Y -B K= 13915. ;
Für die gerade Reihe P? — As — Sb: P + As = 1060, Sb 12092, Diff. 142, a für N 1404. Die Gerade As—-S, trifft AL, möglicher- weise auch Mo.
Für die Reihe P; Sb Bi: Bi 7 P 921198 000
In der S— Gruppe: Te = 1276, Sse+- 115 = 1273, S+Se 0 — 27:26. A
In die Reihe Se — Te kommt nebst S5 auch Pı zu liegen. Vielleicht ist nur zufällig 2 -P 23 S— 2791, Se 71922 Diezbekannter MWe bindung P,S, ist freilich anders beschaffen als Se.
Die Gruppen der sogen. schweren Metalle zeigen gewisse Ana- logien zu den vorderen Gruppen des Diagramms, doch sind die Be- ziehungen der entsprechenden Atomgewichtszahlen ohne die Glieder der fehlenden Periode zu berücksichtigen, nicht leicht zu verfolgen. Sollten die von Ti, Ge, Zr, Sn ete. nach rechts liegenden Elemente als Fortsetzung der verwandten vorderen Gruppen betrachtet werden, dann müssten ihre Atomgewichtszahlen gehörig vervielfacht werden. Vielleicht bringt ein weiteres Licht auf die gegenseitigen Verhältnisse der Elemente die Nachforschung über die Ursache, warum einige deutlich verwandte Elemente im Diagramm in anders gerichteten Reihen sich befinden, z. B. Mg in einer nach rechts, Zn in einer nach links fallenden Reihe.
Cr, Mo und W dürften bei geringen Correctionen eine gerade Reihe Cr— Mo— W, liefern.
In der Linie Zn — Cd — * — Pb würde das Glied * a = etwa 159:6 haben. Dann wäre Zn + *— 2.1125, während Cd = 1124,
Wahrscheinliche gerade Reihen sind ferner:
Pb — Sn — Ti,
W — Mo — P),
Ta — Nb — V — P:,
Fe, (— Sb — As) — Al; — 03 (— P?) bei d für O ca. 25, Bi — Ni; — Sb — P; — N bei d für N ca 2:9 (2:87).
IC — Ba — Zn, oder eher K — Zn? Par
Ueber die Verháltnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte. 5
Die Richtung Ag — Au entweicht aus der Richtung Cu — Ag ‚(vielleicht auf Ähnliche Weise wie z. B. die Richtung Ba— Sr aus der Richtung Ca— Sr), wobei die Linie Au—Ag ziemlich gut Al antrifft. Dabei ist jedoch Al + Cu + Ag — 1986, Au 1972, also Diff. für Au— (4. In der wahrscheinlich geraden Reihe Cu —Rh— Au resultiert 3 Cu — 2 Rh = 396:8, 2 Au 3944, Diff. für Au— 1-2. (Auch lässt sich eine Gerade Cu? Au Pt, ziehen, für welche Pt, = 3896, 3 Cu — Au=388:0, Diff. für die Au enthaltende Summe — 1-6).
Zum Zweck einer richtigen Auffassung der gegenseitigen Ver- hältnisse der Elemente könnten wohl die Relationen der geraden Reihen einige beachtenswerte Winke liefern, vielleicht z. B. auch zur Erklärung einiger Spektralerscheinungen, wonach man durch das weitere Studium der letzteren vielleicht wieder die wechselseitigen Beziehungen wenigstens für einige von unseren Elementen noch besser festzustellen im Stande wäre. Fe, eines der verbreitetsten Elemente, welches wahrscheinlich in dem inneren Teile unseres Erd- körpers angehäuft ist, liefert bekanntlich auffallend zahlreiche Spek- trallinien. Bezüglich der Alkalimetalle hat man schon öfters eine Ähnlichkeit der Spektra von Cs, Rb und K hervorgehoben, sowie sine gewisse Fortschreituug ihrer homologen Teile, wobei die Linien Cs; und „ sich bei Rb einander nähern, bis sie beim K gleichsam ‚usammengefallen erscheinen dürften (Cs enthält wohl noch eine rote Linie in dem linken unsichtbaren Teile des Spektrums). Eine gewisse Fortschreitung der Linien tritt beim Vergleichen der Spektra von Ba, Ca und Sr; P, As und Sb, Zn und Cd, Ag und Hg, Cl, Br, J n. s. w. zum Vorschein, aus welcher Erscheinung bekanntlich Cramicrax seinen Satz über die Spektra der natürlichen Gruppen von Elementen ab- geleitet hat, Lecoo px BorsBAvpRAN versuchte aus der Variation der ‚Wellenlänge der homologen Linien oder Liniengruppen unter Berück- siehtigung des Mexoruwserr’schen periodischen Systems die Atomge- wichtszahlen zu vergleichen und zu berechnen etc.
Würde man zugeben, dass in den Spektren einiger Elemente auch Spektra von eigentümlichen Modificationen anderer Flemente enthalten sind, so könnte dann die Bedeutung der geraden Reihen auch von diesem Standpunkte aus geprüft werden. Falls man in dem ‚Cs-Spektrum modifizierte und verschobene Spektra von Rb, K und ‚Li und vielleicht noch einer vierten Substanz ahnen dürfte, dann dürfte die Annäherung der Summe von a für Rb--K--Li allein (15158) an das a von Cs 1329 kaum jede Bedeutung entbehren. Dürfte man in dem Rb—Spektrum modifizierte und verschobene
6 II. H. Barvíř: Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht.
Spektra hauptsächlich von K und Na, also schon mit Ausschluss von Li sehen, so würde auch die Summe der a von Na, + K = 8525 segenüber dem a des Rb 854 beachtenswert sein. Der Hauptteil des Ba-Spektrums kónnte wohl per analogiam als aus modifizierten und verschobenen Spektren von Sr, Ca und Mg zusammengesetzt gedacht werden, wobei wiederum eine analoge Fortschreitung der blauen Linie in der Richtung Ba — Sr— Ca wie in der Reihe Cs—Rb—K wahr- nehmbar wäre. Dürfte man in dem vorderen Teile des Cs Spektrums die verschobene Linie Li, ahnen, so sollte man wohl eine solche auch in dem vorderen Teile des Ba - Spektrums annehmen. Da sonst das Ba-Spektrum auch gelbe Linien enthält, ist es nun ein Zufall, dass die PRichtuny Ba — Sr im Diagramm wirklich Na und Li an- trifft? Mit Rücksicht auf den eventuellen Zusammenhang zwischen der Alkalierdmetall-Gruppe und der Reihe B—Sc—Al, — Sr wäre wohl zu bemerken, dass das Spektrum des Al und B grüne Linien enthält u. s. W.
Aus den oberen Zeilen geht hervor, wie die Atomgewichts- zahlen der entsprechenden Elemente die Annahme zu unterstützen scheinen, dass die Richtung Ba— Sr zu der Gruppe der Alkalimetalle hinführt, dass eine ähnliche Erscheinung für eine andere Richtung über Ba zu erwarten ist, dass die Richtungen Ce—-Zr und B— Sc
nach der Gruppe der Alkalierdmetalie zielen, dass Pi: in die gerade,
teihe S; — Se— Te fällt. Könnten denn solche Erscheinungen nicht darauf hinweisen, dass auch unter den aın meisten verbreiteten Elementen ein genetischer Zusammenhang besteht? Es wäre also die Annahme,
dass auch solche Elemente, — ja, wie es mehrfach angenommen wird, unsere Elemeute überhaupt — einst wohl aus einem einzigen
gemeinschaftlichen Stoffe entstanden wären, auch aus diesem Grunde kaum nur als ein blosser Traum zu bezeichnen.
II.
O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena.
Podává Břetislav Zahálka v Praze.
(Předloženo v sezení dne 13. ledna 1905.)
Úvod.
České Středohoří, jako každé veliké středisko vulkanické, vysílá na všechny strany daleko široko výběžky v podobě osamocených erupcí, které svou rozmanitostí skýtají místem podobné zajímavosti jako centrum Štředohorské samo.
Obral jsem si úkolem prostudovati menší, souvislý okrsek takových osamocených erupcí mezi Roudnicí, Mělníkem, Mšenem a Houskou položený, poněvadž zahrnuje v sobě řadu velmi zajímavých typů hornin. Navštívil jsem několikráte příslušnou krajinu s panem pro- fessorem drem. J. L. Barvikem a nasbíraný material v jeho petro- grafických cvičeních na c. k. české universitě prozkoumal. Vyslovuji na tomto místě panu dru J. L. Barvikovı nejsrdečnější díky za četné pokyny a neúnavnou péči, s jakou vedl mne při provádění práce této; taktéž jsem povinen díkem panu c. k. dvornímu radovi dru - KaRLu VRBovr za ochotu, s jakou opatřil mi chemické analysy tří hornin, poskytl příležitost studovati odbornou literaturu a dovolil prohlédnouti původní výbrusy Bořického, uložené v Českém Museu, a panu docentu Jos. Hanusovr za pečlivě provedené ony tři chemické analysy.
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
n LE =
a
9 III. Břetislav Zahálka:
Basaltické, osamocené erupce okolí Mělnicko-Mšenského jsou v přímé souvislosti s Českým Středohořím a proto jest záhodno pře- deslati některé poznámky © všeobecných geologických poměrech hlavního horstva samého.
České Středohoří jest protáhlé dle osy jdoucí směrem SV—JZ v prodlouženém pak směru této přímky leží basaltické pohoří Dou- povské. Oboje horstva tvoří jakoby dvě zvláštní střediska, v nichž vulkanická činnost za doby třetihorní dostoupila svého vrchole, a které v obou okrscích se vzdáleností od centra ubývalo, ale osamocené erupce, roztroušené v kotlině Žatecko-Chomutovské, naznačují přece zřejmě souvislost obou pohoří. Oboje horstva rozkládají se v hluboké propadlině podél SZ hranice Čech, směrem JZ se táhnoucí, vyplněné hlavně sladkovodními vrstvami třetihorními. Propadlina táhne se od západního kraje hor Doupovských až ku východnímu kraji vlastního Českého Středohoří. Na severu jest ohraničena rozsedlinou Krušno- horskou, za níž hned strmí příkře Krušné Hory, a na jihu mírnou vyvýšeninou permského a křídového útvaru, přes okolí Krýr a Loun se táhnoucí.
Dle tektonických poměrů zdá se, že značné propadnutí se vrstev předtřetihorních, které dle HrBscne") v okolí Děčína obnáší místy ve směru vertikálním 800—900 m, událo se po ukončení epochy křídové, před počátkem ukládání se vrstev spodního oligocaenu, ač vyslovuje Hisson “) domněnku, že klesání povrchu zemského mohlo začíti již v horní třídě, tak že vápence a slíny turonské ukládaly se také již v předem utvořené kotlině.
Ve velkém sladkovodním jezeře, které za doby třetihorní sní- ženinu tuto vyplňovalo, ukládaly se nejdříve vrstvy spodního a střed- ního oligocaenu, a to celkem dosti klidně. Ku konci středního oligocaenu bylo dle HiBsonk“) přerušeno ono klidné usazování se vrstev obrov- skými erupcemi, jež daly vznik oběma vulkanickým horstvům, Českému Středohoří a hornatině Doupovské.
Osu příslušné hlavní eruptivní činnosti sledovati můžeme od Doupovského pohoří přes České Středohoří, okolí Rumburku až do Lužice.. Výběžky Doupovského pohoří sahají však částečně až do Bavor, Smrčin a jsou též roztroušeny v JZ části Rudohoïi. Rozlehlost ojedinělých erupcí při Českém Středohoří jest však ještě větší.
") Geol. Karte des böhmischen Mittelgebirges nebst Erläuterungen. Blatt po:
2) Tamtéž, pg. 4. 9) Tamtéž, Blatt I, pg. 229.
O některých eruptivnich horninách z okolí Mělníka a Mšena.
©
Ojediněle roztroušené erupce sem příslušné vyskytujf se jednak v severní části Rudohoří, jednak, a to nejhustěji, jsou roztroušeny v prodlouženém směru hlavní osy Středohorské od České Kamenice přes okolí Rumburku, Žitavy až ku Fridlandu, kromě toho možno sledovati místy hustěji seskupené erupce v širokém pruhu, protáhlém směrem JV, jenž rozprostírá se asi z krajiny Českolípské do okolí Jičínského a Pardubického a protíná osu hlavní eruptivní činnosti v tupém úhlu. Tento právě jmenovaný pruh sleduje směr velké roz- sedliny Labské) a do jakéhosi pokračování jeho náležejí též basal- tické erupce moravsko-slezských Sudet mezi Dvorcem a Bruntälem, okrsku Ostravského a Pruského Slezska.
Obě tyto osy šikmo se protínající sledují směr variscinského oblouku, který táhne se celou střední Evropou a k němuž náleží souvislá řada cizích basaltických pohoří, jako Rhón, Vogelsbere, Westerwald a Eifel.) Doba třetihorní značí tedy pro střední Evropu epochu obrovských převratů. výběžků Středohoří v této krajině, která jest naznačena čarou jdoucí ve směru SZ—-JV přes Vrutici, Chlum, Ostrý, Ješovický vršek, . Chlomek a Záboř — opět smérem oblouku variscinského. Těsně dle
této čáry probíhá od Štětí ku Mělníku poměrně rozsáhlá rozsedlina *) v kří- dovém útvaru, která zdá se časově souviseti s rozpukáním míst, nyní erup- tivními horninami prostoupenych, a jest mimo to důležita tím, že dala direktivu utváření se terrénu celé krajiny, neboť dle ní vymlelo si Labe dnešní své hluboké řečistě.
Nejmladší sedimenty, kterými erupce okrsku Mělnicko-Mšenského prorazily, byly vrstvy útvaru křídového, jež na kontaktu značně byly proměněny, staly se značně tvrdšími a tak mohly snáze vzdorovati v místech takových větrání i erosivní činnosti, jak viděti jest z okol- nosti, že, je-li kde v okrsku Mělnicko-Mšenském zachováno nejvyšší pásmo křídové (X.*) — Fričovy Teplické vrstvy v okolí Řipu), jest to ponejvíce jen v sousedství erupce některé (Vrátenská hora, Chlomek,
!) Srovnej W. E. Suess: Bau und Bild der böhmischen Masse. Wien und Leipzig. 1903, pg. 2.
=) Na souvislost erupcí okolí Pardubic se směrem variscinského oblouku poukázal Dr. K. Hinrercecunwer: Ueber Basaltgesteine aus Ostböhmen. Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanstalt. 50. Bd. 1900, pg. 469—526.
3). Č. Zanirxa: Geotektonika kïid. ütv. v okolí Ripu, po. 3. Vest. král. čes, spol. Nauk. 1893.
*) Pásma křídového útvaru značím dle prací otce svého Č. ZAHÁLKY,
1x
4 III. Břetislav Zahálka:
Kamínek a Ostrý). Jinak skládají povrch zemský ve větší části okrsku Mělnicko-Mšenského kvádrové pískovce pásma IX. (Fričovy vyšší jizerské vrstvy v okolí Mělníka a Mladé Boleslavi), s nimiž též většina erupcí na povrchu v kontaktu jest a pouze při některých erupcích na jižním a západním kraji okrsku jsou vrstvy křídové erodovány hlou- běji až ku pásmu VIII., V. neb IV. (Fričovy Dřínovské koule v Polabí Roudnicko-Mělnickém).
Eruptivní horniny naše tvoří rozmanité vzájemné přechody, tak že někdy bylo velmi těžko dle dosavádní klassifikace je pojme- novati. Některé z nich jsou typy zcela nové a zasluhovaly by po způsobu některých petrografů nového jména; přec varoval jsem se zavádění nových jmen a volil jsem názvy tak, by již ze jména samého postavení horniny v systemu bylo patrné.
Budiž tu však předem poznamenáno ještě o světelné lámavosti základní hmoty sklovité a o způsobu provádění mikrochemických reakcí ná onu hmotu sklovitou a na nefelin. — Čiré sklo jevilo sice vždy lom nižší než kanadský balsam a podobně též sklo nahnědlé limburgitu z Kohlbergu a hauynofyru z Komošína, avšak hnědé sklo horniny z Kostelce mělo zřetelně vyšší lom než kanadský balsam. — Lom světla pro obsidian udává Rosengusch v Hilfstabellen ete. na 1:484—1:495. Také pravé čiré i hnědavé sklo v limburgitu ze Saas- bachu má menší lom nežli kanadský balsam lámavosti 1'545. Za to hnědožluté, isotropní sklo hyaiobasaltu z Gethůrms (Angerode) jeví lom zřetelně vyšší nežli 1'545. Podobně žlutohnědá hmota v téže hornině obsažená, přejemně polarisující, až skoro isotropní, má lom značně větší nežli 1545. V palagonitovém tufu z Beseliger Kopf v Nassavsku sklo slabounce nažloutlé jeví lom poněkud menší nežli 1'545, kdežto isotropní, hnědožluté až žlutohnědé sklo má tuto lom značně vyšší nežli 1'545. Tato různost v lámavosti skelné hmoty jest ovšem podmíněna různým chemickým složením jeho, a hlavně zvýšený obsah železa zvyšuje jeho lámavost.
Isotropní neb nezřetelně krystalované čiré hmoty jest v hor- ninách zde zkoumaných většinou poskrovnu. I bylo se spokojiti se zkoumáním rozpustnosti prášku horniny kyselinou solnou a po od- paření porovnáváním množství vyloučeného rosolu SiO, a osazených krychliček NaCl. Kyselina solná rozpouští sklo i hmotu nefelinovou, tato však rozpozná se od čiřého skla snadno větší lámavostí světel- nou. Že pak v horninách hauynickým nerostem bohatých jest skelné hmoty velmi málo a ostatní křemičitany kyselinou solnou nesnadno
T
O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Méena. R se porušují, bylo možno kyselinou solnou v těchto presvédéiti se o obsahu Na v hauynickém nerostu samém.
Poněvadž v literatuře nenalezl jsem přesně udáno, jak nutno dlouho působiti kyselinou solnou na prášek horniny, aby rozloženo bylo sklo neb hmota nefelinová, byly učiněny některé předběžné po- kusy s čistým nefelinem: nefelin byl rozetïen na velmi jemný prášek, dán na hodinové sklíčko a polit studenou, málo zredenou kyselinou solnou (1 HCl: 2 H,0) — ve !/, hodině rozpustila se většina prášku, za hodinu pak všechen. (Kyseliny dle volumu bylo asi 10 krát tolik co prášku.) Zbylo jen něco hlenu isotropního, jejž těžko jest bez od- paření tekutiny za gelatinu považovati. Kapka filtrovaného roztoku samotného byla odpařena zvolna na vodní lázní na rovném sklíčku a zbytek odpařením vzniklý jevil v mikroskopu četné pěkné krychličky NaCl a zároveň zřetelnou rosol kyseliny křemičité, dříve hlavním dílem v HCl rozpuštěné. Zřetelnější reakce objeví se prostým od- pařením nefiltrované tekutiny. — Kde jest rosolu málo vyloučeno, bývá někdy sotva poznatelným, tu pak jest ku jeho zjištění vhodno použiti barviva, na př. roztoku fuchsinu ve vodě. Při pokusech s nefelinem byl čistý roztok nefelinu s HCI zvolna odpařen na vodní lázni do polosucha, že bylo viděti zřetelné krychličky kamenné soli a rosolovitou hmotu kyseliny křemičité, seschlou v tenké mázdřičky, rozpukané na způsob schnoucích mázdřiček klihu. Souvislejší partie rosolu jevívají povrch poněkud vlnitě vrásčitý, což zvláště stává se patrným, když rukou poněkud stíníce pozorujeme spíše -ve světle šikmo dopadajícím. Přidána kapka intensivně zbarveného roztoku fuchsinu ve vodě, ponechána 10 min., pak sebrána opětně od kraje pipetou, načež přidáno zvolna několikráte něco destilované vody, zředěný roztok pak odsát pijavým papírem, přidáno silného alkoholu opětovně, také ten odsát pijavým papírem, a po vyschnutí preparát po- zorován mikroskopem. Bylo viděti čiré krychličky kamenné soli, a rosol kyseliny křemičité byla zbarvena červenavě, což zvláště bylo patrno při upotřebení silnějšího zvětšení a kondensoru. Takovýmto způsobem zkoumán byl prášek všech ostatních hornin a zjišťována přítomnost a dle množství krychliček NaCl i poměrné množství Na, Dle síly reakcí dospěl jsem k resultátu, že '/ „hodinové působení kyseliny solné (1 HCl: 2 H,O) úplně stačí na rozpustění skla, nefelinu i hauynického nerostu a že jen mírné a pozvolné sušení nejvíce způsobuje dobré vyvinutí krychlí.
Dle provedených reakcí obsahuje sklo v horninách přimísené vesměs něco Na.
6 III. Břetislav Zahálka:
„Nefelinický augitit z vršku Záboře u Mělníka.
Ve hřbetu táhnoucím se od Mělníka ku Všetatům vystupuje vršek Záboř (225 m n. m.), kde nalezena byla osamocená erupce basaltické horniny. Vršek tento snižuje se na všechny strany a na temeni jeho založen jest malý lom na onu eruptivní horninu. Erup- tivní hmota. zdejší na prvý pohled tvoří těleso ojedinělé a jest na západu a východu, částečně i na jihu a severu omezena písčitým slínem křídového útvaru pásma V. Východní a západní hranice písčitého slínu jest v lomu celá odkryta, jižní však a též severní je z části hlínou a rumem z místa samého zanesena. Západní hranice písčitého slínu je téměř kolmou stěnou a má směr skoro. přesně S—J. Písčitý slín jest vůbec rozpukán v několika směrech, hlavně však tímto směrem asi S—J o úklonu téměř svislém. V tomto směru jest celé místo prodlouženo, a zdá se, že hornina eruptivní také asi k severu pokračuje, neboť v této straně jsou již od vrcholu lomu zřetelny zvětralé stopy její. Přímý kontakt horniny eruptivní se slínem nebyl nalezen, jen při JZ straně shledal jsem zbytky vypáleného slínu písčitého. Vrstvy slínu, jak na tomto místě, tak i všude jinde, zůstaly dosti pravidelně horizontální, což svědčí o tom, že při erupci horniny basaltické nepůsobil velký postranní tlak.
Hornina eruptivní zdá se tu vyplňovati prostě puklinu ve > slínu křídovém vzniklou a pokračuje-li sem od severu, je to část žíly. V severní stěně je těleso eruptivní horniny basaltické mocné něco přes 4 m, uprostřed lomu zdá se rozšiřovati a na jižní straně je stěnou písčitého slínu ukončeno.
Hornina rozpukává balvanitě, a balvany ovětráváním nabývají podoby koulí; ve stavu čerstvém jest barvy tmavé, je-li zvětralá, má barvu světlejší. Úlomky cizích hornin, uzavřené ve hmotě eruptivni, jsou kusy vypálených slínů křídových a snad i něco břidlice z Barrandový etáže B, ale ani stopa po sedimentech permských neb karbonských. Z toho dalo by se souditi, že pod křílovým útvarem zdejším není staršího útvaru, leč teprve etáže B. 4
Hornina basaltická jest barvy tmavošedé, drobně porfyrická s četnými drobnými vrostlicemi basaltického augitu 1—3 mm velkými.
Hmota základní, která pro oko jest nerozlučitelná, jeví se v mikroskopu býti větším dílem holokrystalickou a jen místy poněkud hypokrystalickou; složena jest hlavně z basaltického augitu, vyvinutého idiomorfné neb skoro idiomorfně v podobě úzkých krátkých listen,
O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena.
-I
+
podlouhlých zrnek neb i širokých krátkých jehlic. Nemalý díl hmoty náleží magnetitu a nefelinu, ojediněle nalezeno i zrnko apatitu. Magnetit má obyčejné tvary, nefelin jest většinou omezen allotriomorfne dle tvaru sousedních augitů a jen málo kdy zdá se býti blízek omezení krystalografickému. Sklo dá se dílem zřetelně rozeznati, dílem spíše tušiti jako spojivo některých velmi jemně vyvinutých skupin augitovych. Struktura základní hmoty blíží se tedy struktuře některých jemně složených nefelinitů neb nefelinických basaltü.
Augit tvoří v hornině dvě generace, starší v podobě vrostlic, mladší ve hmotě základní. Vrostlice ve vybruse jeví se býti zbarveny světle zlutavě hnědě a jsou opatřeny místy na okraji slabým proužkem barvy temnější s nádechem do fialova. Pleochroismus jest velmi slabý a jeví přechod od tonu žlutavě hnědého do žlutavého, místy však jest úplně nezřetelný. Nejvyšší dvojlom nemohl býti přesně stanoven, ježto ve výbruse nebyl nalezen žádný přesný průřez dle co P oo, Podélné průřezy jsou šesti- neb čtverhrané, příčné průřezy jsou osmi- boké s převládající plochou orthopinakoidu. Krystaly jsou omezeny plochami (100) (010) (110) (111). Štěpnost ve průřezech jest zřetelná dle (110). Uzavřeninami v augitech jsou velmi hojná zrna magnetitovä, v menším počtu objeví se uzavřeniný skelné, jež uloženy jsou zonálně, obyčejně při samém okraji. Augity hmoty základní dosahují délky 0:02—0:12 mm a jsou většinou téže barvy jako vrostlice, místy však značně světlejší. Poměrné množství veškerého augitu v hornině tvoří přes */, celé hmoty. Magnetit činí zrnka nestejně velká. Ve vrost- licích augitových obsažena jsou zrnka drobná, jiná, dílem značně větší, dílem mikroskopicky opět drobná až velmi drobná zrnka činí příměs hmoty základní, při čemž větší zdají se tvořiti jakési vrost- lice ve hmotě té, kdežto nejmenší činí dojem vlastních součástek hmoty základní. Celkem jest magnetitu v hornině asi '/, celé hmoty její.
Mikrochemickou reakcí dokázáno bylo ve hmotě základní značné množství Na. Lom světla nefelinové hmoty jest stejný neb o něco nižší nežli v kanadském balsamu. Dvojlom patrný, ač místy velmi slabý. Množství nefelinu činí méně než :/,, celé hmoty horniny. Čiré sklo má lom zřetelně nižší nežli kanadský balsam.
Celkem vyvinovaly se součástky hmoty základní asi tím pořádkem, že nejprve vyvinovalo se něco magnetitu, brzy však magnetit i au- gitové vrostlice zároveň, při čemž část magnetitu, v podobě drobnějších zrnek byla uzavřena vrostlicemi augitovými. Po vývoji vrostlic au- gitových nastala změna v poměrech krystalace, začala se vyvinovati hmota základní, při tom však magnetit dále rostl, i nový ještě se
K
AU Re nn À
|
ě
Q III. Břetislav Zahálka:
vyvíjel, a zároveň vylučovala se druhá generace augitu, zprvu idio- morfně, posléze však allotriomorfně, když přidružil se vývoj allotrio- morfní hmoty nefelinové. Celý pochod vývoje horniny ukončil se tuhnutím skla, jehož čirá barva prozrazuje, že veškeré železo z hmoty bylo již vyčerpáno.
Hornina popisovaná jest augitiťem, avšak pro poměrně značné množství nefelinu nutno jest ji definovati augititem nefelinickym, a tím zároveň vyznačena jest příbuznost její s nefelinity.
Přechod mezi augititem a nefelinitem z Chlomku.
Kuželovitý vršek Chlomek, půl hodiny SV od Mělníka vzdálený, sestává až téměř k samému vrcholu z vrstev křídového útvaru. Nej- výše jest tu slínitý vápenec pásma X., jenž končí ve výši 266 m n. m., odkud až ku cótě 281 m n. m., ku kostelíku sv. Jana, rozložena jest hornina basaltickä.') Hornina tato proráží vrstvy křídového útvaru celkem v podobě sloupu, kontakt však přístupný není. Hornina basaltická jest na povrchu silně ovětralá, zvláště na straně severní, kde jsou ve skále, bývalém to lomu, dutiny dosti velké, větráním vzniklé, a v nich je hornina pokryta silnou bílou vrstvou, částečně zeolitickou. Též na straně SV jest hornina zvětralá a pouze na straně JZ vystupuje čerstvá skála a tvoří tu pod kostelíkem několik vysokých sloupovitých balvanů. Ze zarostlých cizích hornin v hornině basaltické nalezen byl vypálený pískovec křídový barvy zelenavé a hojné úlomky slínu křídového.
Hornina jest barvy tmavošedé, struktury drobně porfyrické a jen velmi pořídku vynikají z jemnozrnné hmoty zákládní '/„—2 mm velké krystalky augitu. Větší krystalky téhož nerostu až 4 mm délky dosahující jsou velmi vzácné.
Základní hmota jeví se býti v mikroskopu slabě hypokrystalickou, složenou hlavně z basaltického augitu, menším množstvím z nefelinu a magnetitu. Spore jsou roztroušeny nepravidelně omezené Supinky hnědého biotitu. Augit jest vyvinut v podobě úzkých krátkých lišten, podlouhlých zrnek, porůznu i širokých jehliček a omezen ponejvíce, alespoň v pásmu vertikálním, idiomorfně. Magnetit má obyčejný tvar. Nefelin je ponejvíce allotriomorfní, vyplňuje zbývající prostory mezi augity a zřídka kdy blíží se tvar jeho omezení krystalografickému.
1) O erupci této zmiňuje se Č. Zanárka: Pásmo X., pe. 27. Vest. Král. čes. spol. nauk. 1894.
O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 9
Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavé hnědé, místy až žlutavé. Některé větší vrostlice obsahují slabě nazelenalé jádro přechodu ku augitu aegirinickému. Pleochroismem nabývají augity odstínů žlutavých a nafialovělých. Pozorován byl obyčejný srůst dvoj- čatný i dle orthodomatu. Jako uzavřeniny lze pozorovati ve vrostlicích drobná zrnka magnetitu a částice skelné. Augit druhé generace jest vyvinut ve hmotě základní v podobě lištiček 0°02—0:12 mm velkých, barvy vždy žlutavě hnědé. Veškerý augit činí skoro */, celé hmoty.
Magnetit vyvinut jest vedle drobných zrnéček, součástkám hmoty základní přimíseným, též v podobě větších krystalků, činících dojem vrostlic. Hmota magnetitová zaujímá '/, celé hmoty.
Hmota nefelinová, které jest v hornině této více nežli v pře- dešlé, jeví lom nižší nežli kanadský balsam a dvojlom patrný, ač opět místy slabý. Mikrochemická reakce dokázala hojný obsah Na.
Postupný vývoj součástek dál se jako v hornině. předešlé, struktura však jest méně porfyrická, byly patrně poměry při chladnutí horniny poněkud jiné.
Hornina činí přechod mezi augititem a nefelinitem, stejným právem mohla by nazvána býti nefelinitem augitem bohatým neb augititem, bohatým nefelinem, a tím potvrzuje ještě více příbuznost augititü a nefelinitů. Přechody hmoty augitu basaltického ku hmotě aecirinického augitu, třeba velmi sporé, naznačují směr příbuznosti ku trachytickým horninám okolí Vrátenské hory a Housky, kde augit aegirinický hojně se vyskytá.
Augitit od Chlomku.
Asi 300 m od právě popsané erupce Chlomecké ve směru SSV naskytla se v lese menší erupce basaltická. Místo má nyní podobu okrouhlé jámy asi 11 m hluboké o průměru poněkud větším. Erup- tivní hornina proráží tu jemnozrnný pískovec pásma IX. křídového útvaru, který na jižní, západní a severní straně tvoří kolmé stěny a jeví trhliny horizontální i vertikální, na sobě téměř kolmé, jdoucí ve směrech asi SJ a VZ. Východní stěna sestává však z vypáleného Slinu křídového, který pravděpodobně při erupci byl z větší hlubiny utržen a do této polohy vynesen. Hornina eruptivní jest v lomu vlastně částí žíly, místy až 1 » mocné, probíhající příbližně směrem S—J s malým úklonem ku V, odpovídá tudíž směr její směru místních trhlin v pískovci; pokračování její možno sledovati v severní i jižní straně lomu; v místě lomu se mocnost žíly patrně rozšiřuje. Poněvadž
10 III. Břetislav Zahálka:
prodloužený směr žíly protíná zcela přesně prvou erupci chlomeckou, jest oprávněna domněnka, že obě erupce náležejí jedné a téže žíle. Hornina basaltická jest opět slohu balvanitého a místy ovětráním vznikají též tvary kulovité. Uzavřenin cizích hornin je velké množství, vesměs úlomky slínů a pískovců křídových, kontaktem úplně vypálené a do zelena zbarvené. Nalezen byl též zarostlý oblázek křemené, 2 cm v průměru měřící, pocházející nejspíše z některé vrstvy hrubozrnného pískovce křídového.
Barva horniny basaltické jest tmavošedá, struktura porfyrickä; v jemnozrnné hmotě základní lze pouhým okem spatřiti vzácně roz- troušené 1—4 mm dlouhé vrostlice augitu, v tenkém výbruse pak až 1'/, mm velká zrna amfibolu. Místy obsahuje hornina množství malých dutinek, vyplněných druzami kalcitu, a tím nabývá vzhledu man- dlovcovitého.
V mikroskopu jeví se hmota základní složena býti z velmi jemných, krátkých jehliček augitových, spojených malým množstvím hmoty skelné s příměsí drobounkých zrnéček magnetitu a tím nabývá vzhledu kalného. Také se zdá býti něco hmoty nefelinové přítomno. V této základní hmotě jsou uložena poněkud větší individua augitová, činící velikostí svou přechody ku drobným vrostlicím, ve výbruse makroskopicky patrným.
Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavě hnědé, poněkud světlejší nežli v předešle popsané erupci chlomecké. Jehličky augitu ve hmotě základní jsou 004—02 mm velké, barvy stejné s vrost- licemi. Množství veškerého augitu zaujímá asi “/, celé hmoty horniny.
Magnetit zdá se dle velikosti zrnéček činiti tamtéž dvě generace a zabírá asi '/, celé hmoty.
Akcessoricky basaltický amfibol jest ve výtruse barvy tmavohnědé. Pleohroismus má silný, kolísající mezi tmavohnědou a světlehnědou barvou. Obrysů jest skoro vesměs následkem korrose allotriomorfních, zaoblených, různě laločnatých, a pouze tam, kde dvě zrna amfibolová vzájemné se dotýkají, zachováno jest původní idiomorfní omezení.
Zrna křemenná, pocházející z cizích hornin, v hornině basaltické uzavřená, jsou vesměs objata známým věncem zelenavych jehliček pyroxenu *) a dosahují velikosti nanejvýše 2 mm; obrysů jsou vždy
1) Cf. H. Rosexeuscn: Mikroskop. Phys. d. mass. Gesteine, pg. 514, 1035 až 1037; V. Rosický: O čediči z Trosek, pg. 4., Rozpr. čes. Akademie cís. Fr. Jos. I., 1903, II. tř., čís. 7.; W. Zirkez: Lehrbuch der Petrographie III. Bd. pg. 102, 103; J. E. Hrescu: Geol. Karte d. böhm. Mittelgebirge nebst Erläuterungen Blatt V., pg. 50, 80. |
O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Méena. 11
zaokrouhlených následkem korrodující činnosti magmatu a obsahují množství jemných porů, jež snad někdy uzavíraly kapky tekutiny. Jehličky pyroxenové částečně vnikají do hmoty křemenné, při samém doteku se zrnem křemenným jsou dobře rozeznatelny, poněkud dále od křemene však jeví příměs kalné, zelenavé hmoty sklovité, a celek jest dosti ostře odlíšen od okolní hmoty základní.
Sukcesse vývoje nerostného jest tedy dle struktury opět ana- logická jako v hornině předešlé, a jen to zmínky zasluhuje, že amfi- bolové vrostlice jsou starší vrostlic augitovych; vývoj křemičitanů počal tedy vývojem amfibolu, ježto pak amfibol obsahuje uzavřená zrna magnetitu, jest magnetit nějakou částí nejstarší vyloučeninou nerostnou v hornině této vůbec.
Hornina právě popsaná jest nerostným složením svým augititem. Příbuznost její se sousední horninou z vrcholu Chlomku jest zřejmá, liší se od této hlavně jen úbytkem nefelinu a hmoty skelné, kromě toho přítomností akcessorického amfibolu.
Nefelinický augitit s olivinem z Homole u Řepína.
Jihozápadně od Řepína, v „Borech“, mezi Hostinaou a Libní, na západ od cesty z Byšic do Řepína vedoucí, vystupuje kopec, zvaný Homole. Vršek skládá se až ku temenu z vrstev křídových pásma IX., nejvýše ze souvrství IX c. Na nejvyšším bodu vyvýšeniny této otevřen byl ještě před několika léty asi 30 m hluboký lom na horninu basaltickou,") v němžto bylo patrno, že těleso basaltické horniny se do hloubky zúžuje; hornina vybírána byla až ku samému kontaktu jejímu se sousedním písčitým slínem. Při stěnách kontaktu zanechány byly místem zbytky její slohu zřetelně sloupovitého se sloupy kolmo ku stěnám kontaktu stojícími. Dnes jest lom úplně zasypán a zbývá pouze malá prohlubeň, v níž povaluje se množství větších i menších kusů horniny basaltické. Uzavřeniny křídových pískovců a slínů v eruptivní hornině byly hojné; místy lze spatřiti ve zbýva- jících kusech dosti četné dutinky o průměru až 5 mm, hmotou kal- citovou vyplněné.
Hornina jest barvy tmavošedé, struktury porfyrické, s 1—1 mm dlouhými krystaly basaltického augitu, poněkud sploštělými dle ortho- U
:) O erupci této zmiňuje se Č. Zanátka: Pásmo IX. kïid. útv. v okolí Řipu. Řepínské podolí, pg. 4. Věst. král. čes. spol. nauk. 1895.
12 III. Břetislav Zahálka:
Základní hmota jest mikroskopicky poněkud hypokrystalická, složená hlavně z basaltického augitu, k němuž druží se značně menší množství magnetitu, něco nefelinové hmoty a skla, Šupinek biotitových, jakož 1 stopy živce. Augit základní hmoty jest vyvinut nejstejnoměrně, ciné dílem podlouhlá zrna neb široké lišty asi '/, mm velké, dílem menší a užší lišty ueb podlouhlá zrnka, tu a tam i široké jehlice a jest pravidlem omezen idiomorfně aspoň v pásmu vertikálním. Hrubší zrnka jeho činí jakýsi přechod od jemnějších ku vlastním vrostlicím augitovým.
Vrostlice augitové jsou ve vybruse barvy žlutavěhnědé a jeví nezřídka zonální proužkování, přecházejíce k okraji zhusta v pásmo tmavší, způsobené obsahem železa, neb i v ton nafialovělý, podmíněný přítomností titanu. Porůznu obsahují vrostlice jádro nazelenalé slabého přechodu k augitu aegirinickému, které však neodpovídá všude obrysy svými vnějšímu krystalografickému omezení, nýbrž bývá omezeno ne- pravidelně. Pleochroismus zelenavých partií těchto je slabý a kolísá mezi barvou zelenavou a žlutavou, světelný lom pak jest vyšší nežli v pásmu augitu basaltického. V příčných průřezech, které ve výbruse ve větším množství se vyskytly, jsou kromě štěpnosti dle co/ též poněkud vyvinuté trhlinky dle Po. Ve vrostlicích jsou opět hojné uzavřeniny zrnek magnetitových. Augity hmoty základní jsou 0:04 —0:2 mm veliké, barvy stejné s vrostlicemi. Poměrné množství veškerého augitu obnáší přes °/, celé hmoty.
Magnetit činí jednak větší zrna, která jako vrostlice ze hmoty základní vynikají, jednak zrna drobnější, která ostatními součástkami hmoty základní jsou promísena. Množství jeho činí přes ', celé hmoty. :
Mikrochemickou reakcí dokázáno bylo v základní hmotě dosti Na.
Hornina obsahovala něco akcessorického olivinu, čemuž nasvěd- čují pseudomorfosy po něm v podobě serpentinu a uhličitanu magnes- natého. Druhotných rud jest v pseudomorfosách málo vyvinuto, ob- sahoval patrně olivin málo železa. Kromě olivinu bylo tu též původně něco amjibolu, jenž však později byl magmatem úplně resorbován na shluk tmavohnědých až černých lištiček železné rudy, které promíseny jsou malými krystalky augitu ve výbruse žlutavěhnědého. Skupiny tyto jsou zcela analogické oněm, jež v jiných horninách zde popiso- vaných buď uzavírají ještě zbývající část amfibolu nebo jeví aspoň obrysy amfibolových krystalů.
Struktura nerostná jest celkem podobná jako v horninách pře- dešlých, přece však nejstaršími křemičitany byly tuto olivin a amfibol,
O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 13 a teprve po nich začaly se vyvinovati vrostlice augitové, částečně vlastní zelenavá jejich jádra. Přimísené lištičky Zivcové vyvinovaly se skoro naposled. Hornina jest nefelinickým augititem s olivinem. Obsahem nefelinu blíží se horůinám nefelinickým a stopami živce poněkud též plagio- klasickým basaltüm.
Augitit z Kaminku u Strážnice.
Jihozápadně od obce Strážnice, nedaleko Mělníka, táhne se hřbet, na jehož nejvyšším místě otevřeno jest několik lomů na horninu basaltickou.') Lom prvý založen jest při nové silnici před Strážnicí ve stráni ku SZ skloněné, směřující od VJV ku ZSZ. Jáma je asi 20 m hluboká a čtverhraná. Hornina eruptivní proráží tu nejvýše slínitý vápenec křídový pásma X. a větrá na kulovité kusy. Chová v sobě přehojné uzavřeniny slínů křídových, které se již z povzdálí ve stěně bělají; velikost jich jest různá, největší pozorovaný, uzavřený balvan, asi 1!/, m široký a !/, m vysoký spatřiti 1ze ve východní stěně lomu. (Celý kus ten patrně, tak jak byl urván, byl vynesen nahoru tlakem jen od spodu působícím, neboť trhliny dle vrstev jdoucí jsou v poloze horizontální, podobně jako tomu jest i při menších úlomcích. Z druhotných nerostů v hornině basaltické nalezeny byly v dutinkäch drůzy kaleitu. Několik kroků od této jámy ve směru skoro jižním je druhý lom, v němž hornina má tutéž povahu. Rovněž ve směru skoro severním od prvého lomu na svahu stráně je menší jámou odkryta táž hornina. Dle těchto tří otevřených lomů zdálo by se, že směr žíly eruptivní jde od SV ku JZ, poněkud ku SSV a JJZ, a vůbec, že žíla tato jest snad v souvislosti se žílou Chlomeckou, která probíhá v prodlouženém směru jejím, arcit značně opodál. Vyvýšenina má však tvar takový, že nemůžeme s určitostí zdejší erupci pokládati za žílu jdoucí ve směru vytčeném, neboť jest úplně možno, že celé návrší Kamínek je uvnitř vyplněno hmotou basaltickou, a Snad jen na těchto místech nahodile lom na ni byl otevřen. Možná,
že 1 na sousedních polích by bylo možno na horninu basaltickou pod zemí přijíti.
k 1) O erupci této zmiňuje se Č. Zanárka: Pásmo X. kříd. útv. v okolí Ripu, pg. 27. Věst. král. čes. spol. Nauk. 1894.
14 III. Břetislav Zahálka:
Hornina jest barvy tmavošedé, struktury spoře porfyrické a jen velmi vzácně vystupují z celistvé hmoty základní 1—4 mm dlouhé krystalky augitu.
Hmota základní objeví se v mikroskopu složena býti hlavně z augitu, mnohem menšího množství magnetitu, a též přimíseno jest něco čiré, vápenaté hmoty, která infiltrována byla do dutin aneb horninou při- brána byla z okolí. Místem zdá se býti něco skla jako spojivo mezi drobnějšímí augity, ale při pětkrát opětované zkoušce mikrochemické nebylo zle zjistiti ani stopy Na. Augit základní hmoty vyvinut jest v podobě krátkých listen a podlouhlých zrnek, větším dílem idio- morfně omezených, a zdá se, že původně základní hmota byla silně porovitá čili miaroliticky vyvinutá.
Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy Zlutavéhnédé a jeví při kraji proužek temněji zbarvený, místy však jsou vrostlice nafialovělé se značným pleochroismem. Vzácně vyskytne se jádro zelené se silným pleochroismem, silnější to přechod ku aegirinickému augitu. Lištičky augitu ve hmotě základní jsou barvy nahnědlé jako vrostlice, rozměrů 0:04—0'22 mm. Veškerá hmota augitová zaujímá přibližně ?/, hmoty.
Magnetit vyvinut jest pouze ve tvaru drobných zrnek, a množství. jeho nezaujímá celou !/, hmoty.
Byla též nalezena pseudomorfosa po olivinw v podobě uhličitanu magnesnatého s malým množstvím serpentinu, rud prostá; byla tu patrně látka nerostná forsteritu blízká.
Tento olivin byl asi ze součástek nerostných nejstarší. Postupný vývoj ostatních nerostů dál se jako v horninách předešlých.
Hornina právě popsaná nerostným složením jest augititem.
Kamptonitický augitit od Žitné.
Uprostřed výšiny, zvané „Na Žitné“, mezi obcemi Tupadly, Žitnou a Dolní Zimoří, severně od Mělníka, založen byl v poli pri nové silnici, JZ od côty 293 lom na horninu basaltickou. Lom má tvar chodby asi 2 m široké, jdoucí směrem ZSZ — VJV. Hornina basaltická tvoří tu žílu, probíhající směrem lomu a proráží křídový pískovec pásma IX. Kontaktem změněný pískovec dobře jest viděti v SSV stěně. Smér rozpukání horniny basaltické jest SSV— JJZ, kolmo na tento směr a horizontální, vznikají tudíž tvary kostkovité, Ze sekundárně vyvinutých nerostů pozorováno v hornině basaltické
EL
O některých ernptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 15
množství kalcitu, tvořícího výplů malých dutinek.: Uzavrenin cizích hornin křídových jest málo.
Hornina basaltická jest barvy tmavošedé, struktury porfyrické ; ze základní hmoty vynikají četné vrostlice augitové, méně hojné am- fibolové a porůznu i destičky biotitu. Krystaly amfibolu dosahují délky až 2 cm, krystaly augitu 4 nun, destičky biotitu, někdy přesné šestiboké, mají průměr až 1 cm.
Základné hmota jevi se v mikroskopu složena býti z basaltického augitu, menší množství činí magnetit a čirá hmota, augity spojující, nemálo jest i drobných šupinek biotitových. Augity základní hmoty jsou vyvinuty v podobě podlouhlých krystalků, částečně krátce lišto- vitých. Čirá hmota náleží větším dílem nefelinu, částečně však jest 1 sklo tu přítomno.
Vrostlice augitové jsou zajímavé zonálním proužkováním, pro- zrazujícím přechod od hmoty aegirinickému augitu blízké ku hmote augitu basaltického. Hlavní díl krystalů bývá barvy slabě nafialovělé, při kraji pak s proužkem temněji fialovým, jádro pak bývá nazelenalé. Zelenavé partie jeví pleochroismus slabý. Opétné byla pozorována četná zrnka magnetitovä jako uzavřeniny ve vrostlicích. Listiéky augitu, ve hmotě základní obsažené, dosahují délky 0'04—024 mm a jsou barvy stejné s vrostlicemi augitu basaltického. Množství všeho augitu obnáší přes */, celé hmoty.
Magnetit 1 v této hornině zdá se tvoriti dvě generace a zaujímá asi ', celé hmoty.
Mikrochemická reakce dokázala ve hmotě základní dosti Na.
Akcessorickÿ amjfbol basaltický, barvy hnědé jeví někdy při okraji proužek světlejšího neb temnějšího odstínu. Krystaly jeho jsou korrosí všeobecně porušeny, při kraji vyhlodány jsou nepravidelné záhyby a prohlubinky, jež vyplněny jsou okolní hmotou základní a jen velmi spoře jsou obdány rámečkem aggregätne složeným z temně hnědých až černých tyčinek železité hmoty a zrnéček magnetitu. Rámečky tyto celkem prozrazují, že původní vrostlice amfibolové měly tvar idiomorfní.
Nejstarší součástkou horniny jest amfibol s biotitem; po vývoji těchto následoval vývoj ostatních součástek postupem jako v horninách předešlých.
Hornina popsaná dle mikroskopické povahy své náleží k augititům, avšak výskytem hrubých vrostlic biotitu, poměrně vysokou váhou ‚specifickou (2974) a povahou chemickou, jak níže bude doloženo,
16 III. Břetislav Zahálka:
přibližuje se kamptonitüm, a s tím shoduje se i geologický výskyt její v podobě žíly.
Augitit z Ostrého.
Vršek Ostrý, zdvihající se východně od Štětí u Roudnice sestává až téměř ku temeni z vrstev křídových, nejvýše z vápnitých slínů pásma X. Na vrcholu otevřeny jsou dva lomy na horninu basaltickou!) a ve svahu ku JJZ založen byl lom třetí. Lom prvý, na severní straně vršku založený, má tvar okrouhlé jámy, jejíž stěny sestávají z horniny basaltické, slohu nepravidelně sloupovitého; na tuto při- kládají se vrstvy vápnitého slínu, spodního oddělení pásma X. křídového, který v severní stěně jeví značné zborcení, při povrchu jest měkký a má svou původní barvu modravou, blíže kontaktu jest proměněn a tvoří velmi tyrdou, 20 cm mocnou vrstvu porcelanového jaspisu. Tato tvrdá vrstva poměrně dlouho vzdoruje větrání a tím se udržuje, zároveň pak v ní nacházejí oporu i okolní části slínu kontaktem ne- proměněného, a tím zachovávají se ve značné výši vůči Gästen vzdálenějším, již silně erodovaným. Asi o 10 m ve směru jižním, v nejvyšší poloze vršku, je otevřen druhý lom v hornině basaltické a v prodlouženém směru dvou těchto lomů jest ve stráni ku JJZ skloněné lom třetí na tutéž basaltickou horninu. V obou posledně jmenovaných lomech kontakt přístupný není, a v téže výši na svahu západním odkryté vrstvy pásma X. jeví neporušené horizontální © uložení. Zdá se, že erupce zdejší má tvar žíly, probíhající dle zmí- něných tří lomů směrem SSV—JJZ a je snad ve spojení s erupcí na nedalekém vršku Ješovickém, který leží v prodlouženém směru jejím. Přikrytí vrstvami slínovými, jakož i částečné zborcení těchto, svědčí zajisté o mocném tlaku, jaký erupci magmatu horniny basaltické | provázel. | Hornina basaltická obsahuje hojné uzavřeniny vypálených slínů křídových, jest barvy tmavošedé, struktury porfyrické s četnými 2— 16mm dlouhými krystaly augitu a sporymi destičkami biotitu až 9 mm v průměru měřícími. |
Základní hmota jest na pohled skoro celistvá a jeví se v mi- kroskopu složena býti hlavně z podlouhlých krystalků augitových
1) Erupci tuto popsal F. A. Reuss: Mineral. Geographie von Böhmen. I. | B. Dresden. 1793, pg. 276 a zmiňuje se o ní Č. Zamárka: Pásmo X. kříd. ut. v okolí Řipu, pa. 26. Vest. král. čes. spol. nauk. 1894 a Pásmo IX. kříd. útv. | mezi Chocebuzy a Vidímí, pg. 2. Tamtéž, 1896.
O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. (17
a ze značně menšího množství magnetitu a čiré hmoty, krystalky augitové spojující. ato náleží dle optických vlastností dílem nefelinu dílem sklu.
Vrostlice augitové ve výbruse jsou barvy šedavěžlutavé s nádechem do fialova, při zonálním proužkování s okrajem nahnědlým. V některých průřezech augitu jsou stopy zelenavého jádra slabého přechodu ku aegirinickému augitu s pleochroismem málo zřetelným. Obrysy